Rozhodnutí o odvolání bez nařízení odvolacího jednání

Odvolání musí být v rovině zkoumání uplatněných odvolacích důvodů posuzováno podle svého obsahu. Jestliže odvolatel v odvolání vedle kritiky správnosti právního posouzení namítl i to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (zde jak námitkou, že insolvenční soud rozhodoval o jiné kupní smlouvě, než která byla předmětem řízení, tak námitkou, že rozsudek insolvenčního soudu je nepřezkoumatelný), pak odvolání nebylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a nelze je projednat a rozhodnout o něm bez nařízení odvolacího jednání podle § 214 odst. 3 o. s. ř.

Jestliže přitom odvolací soud projedná odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (insolvenčního soudu) a rozhodne o něm bez nařízení odvolacího jednání, aniž jde o postup dovolený úpravou obsaženou v § 214 odst. 2 a 3 o. s. ř., je odvolací řízení postiženo zmatečnostní vadou dle § 229 odst. 3 o. s. ř.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu senátní značky 29 ICdo 29/2024, ze dne 24. 9. 2025)