I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vladimír Sládeček) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality ze dne 1. 4. 2022 č. j. KRPL-98362-773/TČ-2021-180070-JT a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 20. 4. 2022 č. j. 31 Nt 1505/2022-44, protože jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na ochranu vlastnictví zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Orgán policie uložil stěžovatelce pořádkovou pokutu ve výši 50 000 Kč podle § 36 odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, a to za nesplnění jeho výzvy „aby poskytla informace k získání duplicitní SIM karty poškozené L. N., případně aby tuto duplicitní SIM kartu vydala. Stěžovatelka se k této žádosti vyjádřila tak, že vyhovění by bylo v rozporu s jejími povinnostmi vyplývajícími především z ustanovení § 89 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Soudkyně Okresního soudu v České Lípě poté usnesením podle § 8 odst. 5 trestního řádu uložila stěžovatelce, aby vystavila a poskytla policejnímu orgánu duplicitní SIM kartu k telefonnímu číslu, jež měla poškozená v minulosti používat. Policejní orgán následně s odkazem na usnesení soudkyně opakovaně vyzval stěžovatelku a ta opakovaně odmítla vyhovět. Napadeným usnesením policejního orgánu tak byla stěžovatelce uložena pořádková pokuta, její stížnost krajský soud napadeným usnesením zamítl.

Stěžovatelka zejména namítala, že nebyla oprávněna vyhovět žádosti policejního orgánu. Pořádková pokuta jí tak byla uložena neoprávněně. Navíc byla nesprávně uložena podle § 36 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a nikoli podle § 66 odst. 1 trestního řádu, který podle ní dopadá jak na fyzickou, tak i na právnickou osobu.

Ústavní soud stížnosti částečně vyhověl, když zrušil rozhodnutí o pořádkové pokutě. Dožádání telefonního operátora policejním orgánem však považoval za zákonné. Stěžovatelka tak měla policii vyhovět a poskytnout duplicitní SIM kartu k telefonnímu číslu, které v minulosti používala poškozená. Ústavní soud považoval v této souvislosti za klíčový účel, kvůli kterému policejní orgán po stěžovatelce žádal vyhotovení a poskytnutí duplicitní SIM karty poškozené. Cílem policejního orgánu totiž bylo identifikovat a zajistit účty poškozené, které mohla mít v kyberprostoru. Na prvním místě šlo o Google účet. 

Jestliže však policejní orgán v rámci trestního řízení vedeného proti fyzické osobě uložil stěžovatelce (jako právnické osobě) pořádkovou pokutu podle § 36 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a nikoli podle § 66 trestního řádu, došlo tím k zásahu do práva stěžovatelky na ochranu majetku zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Pokutu podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob lze uložit jen v rámci trestního řízení proti právnickým osobám. Proto Ústavní soud obě rozhodnutí zrušil.

Text 8 stránkového kasačního nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 15.11. 2022 spisové značky I. ÚS 1670/22 je dostupný z níže uvedeného linku:

https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2022/1-1670-22_-_an.pdf