ÚS: Odměna při zastupování různých žalobců s podobnými nároky
Žalobci (spotřebiteli) s právem na kompenzaci za zpožděný let nemůže být při rozhodování o náhradě nákladů řízení přičítána k tíži skutečnost, že se při hájení svých práv nechá zastoupit advokátem a že jím zvolený advokát zastupuje při vymáhání obdobných práv i jiné osoby.
Ústavně konformní výklad § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, je takový, který zohledňuje účel, pro který bylo vykládané ustanovení do advokátního tarifu včleněno.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 3241/23, ze dne 9. 10. 2024)
ÚS: Zastavení trestního stíhání pro těžkou chorobu
I. Jednou z ústavních záruk spravedlivého procesu, vyplývající zejména z čl. 36 odst. 1 Listiny, je požadavek náležitého odůvodnění [srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 11. 2. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 1/03 (N 15/32 SbNU 131) aj.]. Odůvodnění rozhodnutí musí účastníkům řízení umožňovat seznatelnost úvah, jež byly relevantní pro přijetí určitého rozhodnutí, a tím také jeho přezkoumatelnost z hlediska zákonnosti a věcné správnosti. Nezbytný rozsah odůvodnění se vždy odvíjí od předmětu řízení a povahy rozhodnutí, jakož i od návrhů a argumentů uplatněných účastníky řízení, s kterými se příslušný orgán veřejné moci musí adekvátně vypořádat [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2009 sp. zn. III. ÚS 961/09 (N 207/54 SbNU 565), usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 10. 1999 sp. zn. IV. ÚS 360/99 (U 68/16 SbNU 363) aj.].
Vyrozumění o nevyhovění návrhu na zastavení trestního stíhání je rozhodnutím s konečnou platností, proti kterému již nelze podat (vyjma ústavní stížnosti) žádný opravný prostředek. Z logiky věci plyne, že na takové vyrozumění je třeba klást z hlediska jeho odůvodnění stejné požadavky, jako na odůvodnění rozhodnutí o zastavení trestního stíhání. Postrádá-li takové rozhodnutí řádné odůvodnění, přičemž se ani nezabývá námitkami, které by mohly mít význam pro rozhodnutí ve věci samé, je nepřezkoumatelné, což může mít a zpravidla má za následek porušení práva dotčeného účastníka řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod [např. nálezy Ústavního soudu ze dne 6. 3. 1997 sp. zn. III. ÚS 271/96 (N 24/7 SbNU 153), ze dne 2. 6. 2009 sp. zn. II. ÚS 435/09 (N 129/53 SbNU 623) či ze dne 18. 1. 2018 sp. zn. II. ÚS 1162/17 (N 8/88 SbNU 103)]. Nejsou-li totiž zřejmé důvody rozhodnutí, svědčí to o libovůli, přičemž princip právního státu libovůli v rozhodování zakazuje.
II. Přehodnotí-li příslušní státní zástupci odborné závěry znalce a posoudí sami takové skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí, aniž ohledně nich provedou další znalecké dokazování (srov. § 109 a 110 trestního řádu), jde o vadu řízení, která vede k porušení principů řádného (spravedlivého) procesu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokračují-li orgány činné v trestním řízení v trestním stíhání stěžovatele, přestože dosud opatřené důkazy nasvědčují tomu, že stěžovatel trpí těžkou chorobou, která trvale vylučuje jeho postavení před soud [§ 11 odst. 1 písm. f) trestního řádu], dochází takovým postupem v návaznosti na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod k porušení práva na nedotknutelnost osoby podle čl. 7 Listiny základních práv a svobod a práva na ochranu zdraví podle čl. 31 Listiny základních práv a svobod.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 1703/24, ze dne 19. 9. 2024)
ÚS: Odůvodnění zamítnutí návrhu na zrušení předběžného opatření
Jedním z aspektů práva na spravedlivý proces je právo na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí. To zahrnuje povinnost vypořádat se se všemi námitkami účastníků majícími vztah k projednávané věci v míře odpovídající jejich závažnosti. Rozsah odpovědi se může lišit úměrně významu námitek či otázek, které účastník vnáší do řízení. Dokonce i úplná „ignorace„ konkrétního argumentu nemusí představovat porušení práva na spravedlivý proces či soudní ochranu, jde–li o argument, který je pro posouzení věci zjevně bezpředmětný, či jedná-li se o argument, který účastník řízení formuloval toliko zcela obecně a nekonkrétně. Naopak otázkami podstatnými či stěžejními pro rozhodnutí věci se soud musí zabývat pečlivě a výslovně. Tyto závěry jsou použitelné nejen na rozhodnutí ve věci samé, ale uplatní se rovněž ve vztahu k rozhodnutím o předběžném opatření.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 1858/24, ze dne 8. 10. 2024)