ÚS: Rozlišování mezi odměnou advokáta a advokáta-opatrovníka
I. Rozlišení tarifních hodnot (a v souvislosti s tím i rozdílných sazeb odměny) u řízení vymezených v § 9 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb., a v § 9 odst. 7 advokátního tarifu, které nespočívá v objektivní odlišnosti agend či typově rozdílné povaze právní služby, ale pouze ve způsobu určení právního zástupce, je projevem libovůle.
II. U neaktivních či nekontaktních subjektů, kterým je ustanoven opatrovník za účelem jejich zrušení a likvidace, lze argument o odlišnosti právní služby akceptovat, neboť náplň činnosti advokáta a advokáta jako ustanoveného opatrovníka zdaleka není totožná.
III. Přestože platí, že advokát může vykonávat závislou činnost jako zaměstnaný advokát, není vztah mezi advokátem v pozici zaměstnance a advokátem (resp. advokátní kanceláří) v pozici zaměstnavatele nijak regulován advokátním tarifem. Advokátní tarif se netýká vnitřních pracovněprávních vztahů uvnitř advokátní kanceláře, ale ceny právních služeb, tedy podnikání či provozování samostatné výdělečné činnosti ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Při posuzování souladu § 9 advokátního tarifu s ústavním pořádkem proto není namístě použít jako referenční kritérium čl. 26 odst. 3 a čl. 28 Listiny základních práv a svobod.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky Pl.ÚS 32/25, ze dne 10. 12. 2025)
ÚS: Přijímání ukrajinských dětí k základnímu vzdělání
Poslanecká sněmovna má při interpretaci a aplikaci zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, velkou míru autonomie, a není ani úkolem Ústavního soudu posuzovat, zda je postup orgánů Poslanecké sněmovny při schvalování zákona v souladu s tímto jednacím řádem; důvodem zásahu Ústavního soudu zde může být porušení zákazu svévole, mající konsekvence i z hlediska ústavních pravidel či z nich plynoucích základních principů legislativního procesu.
Z ústavněprávních mezí nevybočuje akceptace námitky proti průběhu či výsledku hlasování § 76 odst. 5 citovaného zákona Poslaneckou sněmovnou, byla-li vznesena bez většího prodlení, jakmile to bylo reálně možné; může tomu být i za situace, kdy se po sporném hlasování uskuteční dvě další hlasování o jiných pozměňovacích návrzích, proběhla-li takto bezprostředně po sobě, v rychlém sledu a bez diskuse v plénu.
Ustanovení § 2 odst. 5 a 6 zákona č. 67/2022 Sb., o opatřeních v oblasti školství v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění zákona č. 24/2025 Sb., je v rozporu s čl. 1, čl. 3 odst. 1 ve spojení s čl. 33 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, neboť s dotčenou skupinou zachází rozdílně na základě cizineckého (azylového) statusu, který v kontextu posuzované věci představuje rozlišovací kritérium srovnatelné s národností. Rozdílné zacházení se týká nejcitlivější oblasti vzdělávání, kterým je vzdělávání základní. Dotčenou skupinu tvoří děti, jež jsou – navíc (jako uprchlíci) – osobami zvláště zranitelnými a jimž ve svých důsledcích činí přístup ke vzdělání obtížnější v situaci, která je pro ně složitější než v případě majority (se kterou se zachází příznivěji), a to, aniž by představovala prostředek, který by vůbec byl způsobilý dosáhnout deklarovaného cíle, tj. rovnoměrného rozmístění této skupiny dětí do základních škol.
Za určitých okolností, konkrétně jež nastaly v důsledku neočekávané uprchlické vlny v roce 2022, by bylo možné upřednostnění určité skupiny dětí z hlediska ústavnosti (jako legitimní) akceptovat, nikoliv však poté, co se situace stabilizovala, resp. co obdobné opatření bylo jako nepotřebné zrušeno a poté k žádným podstatným změnám již nedošlo.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky Pl.ÚS 30/25, ze dne 10. 12. 2025)
ÚS: Náhrada nákladů exekuce při jejím zastavení
I. Při rozhodování o náhradě nákladů exekuce v souvislosti s jejím zastavením je třeba zohlednit zavinění účastníků řízení na zastavení exekuce a v situacích zvláštního zřetele hodných rovněž zvážit použití moderačního práva podle § 150 občanského soudního řádu. Rovněž v exekučním řízení se přitom uplatní princip proporcionality omezení základního práva povinného na ochranu jeho majetku garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Podá-li některý z účastníků exekučního řízení námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, je povinností exekučního soudu se s nimi náležitě vypořádat a zohlednit jedinečné okolnosti případu. V opačném případě dojde k zásahu do práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 680/24, ze dne 10. 12. 2025)
ÚS: Nezohlednění doplnění blanketní stížnosti
Dojde-li k ignorování doplnění stížnosti v důsledku administrativního pochybení na straně soudů, nelze takovou skutečnost přičítat k tíži obviněného, o jehož osobní svobodě se v daném řízení rozhoduje.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 2027/25, ze dne 12. 12. 2025)