Opožděnost dovolání podaného místně nepříslušnému soudu
I. Je-li v poučení odvolacího soudu uvedeno, že „dovolání se podává u soudu prvního stupně„, přičemž „soud prvního stupně„ je jednoznačně identifikován v záhlaví a ve výroku odvolacího rozhodnutí, není toto poučení neurčité ani nesrozumitelné; písemné vyhotovení rozhodnutí tvoří celek, jehož části je třeba vnímat ve vzájemné provázanosti. Okolnost, že některé odvolací soudy v zájmu co největší instruktivnosti v poučení o dovolání uvádějí konkrétní označení soudu prvního stupně, na uvedených závěrech nic nemění.
II. Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni; zmeškání této lhůty nelze prominout (§ 240 odst. 2 o. s. ř.). Bylo–li dovolání podáno u jiného než příslušného soudu prvního stupně (popř. u jiného státního orgánu či správního úřadu), je dovolací lhůta zachována jen tehdy, stačí–li tento soud či orgán ještě v dovolací lhůtě odeslat jemu doručené dovolání příslušnému soudu prvního stupně, odvolacímu soudu nebo dovolacímu soudu.
III. Bylo-li v dovoláním napadeném rozhodnutí obsaženo řádné poučení o tom, že dovolání se podává u soudu prvního stupně, a dovolatel zašle dovolání datovou schránkou před koncem lhůty místně nepříslušnému soudu, který je nestihne ve lhůtě postoupit soudu místně příslušnému, jde o dovolání opožděné.
Je nesprávné tvrzení, že by snad výklad dotčených ustanovení o. s. ř. mohl vést k závěru, že pokud právní úprava předpokládá „přeposlání podání učiněné k místně nepříslušnému soudu“ soudu místně příslušenému, pak zákonodárce tím zamýšlel zachovat na straně účastníka lhůtu, i kdyby bylo podání zasláno kterémukoli soudu (či dokonce kterémukoli státnímu orgánu). Takový výklad by činil ustanovení § 240 odst. 2 o. s. ř. zcela zbytečným.
Uvádí-li v projednávané věci dovolatelka, že bylo v technických i personálních možnostech Okresního soudu v Ostravě podání přeposlat místně příslušnému soudu nejpozději následující pracovní den, pomíjí skutečnost, že podání bylo nejen doručeno, ale i adresováno Okresnímu soudu v Ostravě. Dovoláním se soud obsahově nezabývá při přijetí podání pracovníky podatelny a soudní kanceláře, ale teprve při dalším zpracování podání vyšším odborným aparátem soudu (asistenty soudců, justičními kandidáty) popřípadě soudci, což vyžaduje čas delší než jeden den. Nejedná se tedy o přepjatý formalismus soudů, nýbrž o důsledek pochybení zástupce dovolatelky. Uvedené závěry platí i v případě, že dovolání bylo podáno datovou schránkou.
Skutečnost, že advokát jako právní profesionál učiní chybu při doručování písemností, nezpůsobuje zmatečnost rozhodnutí obsahujícího řádné poučení, nýbrž zakládá odpovědnost advokáta za řádný výkon advokacie.
(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 25 Cdo 1112/2025, ze dne 11. 12. 2025)
Přípustnost dovolání ve věci nepřipuštění vedlejšího účastenství
I. Hlavní účastník je osobou samostatně subjektivně oprávněnou k podání dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřipuštění vedlejšího účastenství osoby, která jej má ve sporu podporovat.
II. Důvod připustit dovolání pro zodpovězení otázky, zda výzva k prokázání právního zájmu na výsledku sporu, adresovaná soudem prvního stupně osobě, která vstoupila do řízení jako vedlejší účastník (§ 93 odst. 1 o. s. ř.), měla zákonem předepsané náležitosti a byla učiněna náležitou formou a zda její (případné) nedostatky bránily vydání usnesení o nepřipuštění vedlejšího účastenství, má dovolací soud jen tehdy, jde-li o dovolání adresáta výzvy; (hlavní) účastník, jehož měla taková osoba v řízení podporovat, takovou otázku pro účely způsobilosti založit jejím prostřednictvím (ve smyslu § 237 o. s. ř.) přípustnost dovolání k dispozici nemá.
(podle usnesení Nejvyššího soudu senátní značky 29 ICdo 169/2025, ze dne 27. 11. 2025)