Podnájemci jako zákaznická základna ve smyslu § 2315 o. z.
Zákaznickou základnu ve smyslu § 2315 o. z. [„Skončí-li nájem výpovědí ze strany pronajímatele, má nájemce právo na náhradu za výhodu pronajímatele, nebo nového nájemce, kterou získali převzetím zákaznické základny vybudované vypovězeným nájemcem. Nájemce toto právo nemá, byl-li z nájmu vypovězen pro hrubé porušení svých povinností.“] tvoří zákazníci, kteří se v souvislosti s podnikáním nájemce provozovaným v pronajatém prostoru vracejí a opakovaně v něm nakupují produkty nebo využívají služby nájemce; musí jít o zákaznickou základnu vázanou na prostor sloužící k podnikání a zpravidla spojenou s návštěvami zákazníků tohoto prostoru.
Vybudování zákaznické základny zásadně nepřichází v úvahu v prostorech, v nichž ke kontaktu se zákazníky vůbec nedochází nebo k němu dochází jen příležitostně; zpravidla o ni nepůjde ani tehdy, pojí-li se nabízené produkty či služby spíše s osobou nájemce než s pronajatým prostorem (např. pobočky bank či pojišťoven).
Podnájemce, jemuž nájemce přenechal prostory sloužící k podnikání do podnájmu, není pravidelným zákazníkem nájemce a skupina takových podnájemců nepředstavuje zákaznickou základnu ve smyslu § 2315 o. z. Oslovuje-li nájemce navíc podnájemce proto, aby naplnil svůj smluvní závazek zajistit provozování sjednaného počtu provozoven, nevytváří tím zákaznickou základnu chráněnou § 2315 o. z., nýbrž plní svůj závazek z nájemní smlouvy.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 26 Cdo 235/2026, ze dne 10. 3. 2026)
Přerušení řízení podle § 140a insolvenčního zákona a nezaplacený soudní poplatek
K přerušení řízení podle § 140a insolvenčního zákona [„(1) Účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Rozhodnutím o úpadku se přerušují soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170). Není-li dále stanoveno jinak, v těchto řízeních nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku. … (2) Je-li řízení podle odstavce 1 přerušeno, nekonají se jednání a neběží stanovené lhůty. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty běžet znovu. … (3) Přerušení řízení působí na účastníky řízení, kteří v řízení vystupují na téže straně jako dlužník, jen jde-li o nerozlučné společenství37) nebo o vedlejší účastenství. … (4) Jakmile se soud nebo jiný orgán příslušný k projednání a rozhodnutí věci dozví o přerušení řízení podle odstavce 1, vyrozumí o tom účastníky řízení; současně je poučí, že v řízení nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku. Rozhodnutí již vydaná se v době, kdy je řízení přerušeno, nedoručují, ledaže se týkají i jiných pohledávek; bylo-li řízení přerušeno po doručení rozhodnutí, avšak ještě předtím, než rozhodnutí nabylo právní moci, nenabývá rozhodnutí v rozsahu, v němž bylo řízení přerušeno, právní moci. Jestliže se v řízení pokračuje, rozhodnutí se doručuje znovu.“] dochází (bez dalšího) již okamžikem zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku (nikoli až právní mocí takového rozhodnutí), přičemž tento účinek není vázán ani na skutečnost, zda žalobce splnil poplatkovou povinnost, která mu vznikla podáním žaloby.
Výjimku z pravidla obsaženého v § 140a odst. 1 větě druhé insolvenčního zákona, podle níž zákaz pokračování v řízení nebrání tomu, aby žalobce učinil dispozitivní úkon směřující k ukončení řízení a soud o takovém úkonu rozhodl, nelze aplikovat tehdy, bylo–li řízení zastaveno podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích; nesplnění povinnosti zaplatit soudní poplatek totiž nelze (bez dalšího) hodnotit jako dispozitivní úkon žalobce směřující k ukončení řízení.
(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 29 Cdo 3245/2025, ze dne 10. 3. 2026)