Zánik společného členství manželů v bytovém družstvu
Vzniklo-li manželům podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 společné členství v bytovém družstvu a společný nájem družstevního bytu, ačkoli družstevní podíl byl pořízen z výlučných prostředků jen jednoho z manželů, nezaniklo toto společné členství ani společný nájem samotnou účinností nové právní úpravy od 1. 1. 2014. Změna právní úpravy neměla vliv na jejich trvání; opačný závěr nelze dovozovat ani z § 739 odst. 2 z. o. k., neboť by šlo o nepřípustnou zpětnou účinnost.
Jestliže takové společné členství manželů v bytovém družstvu přetrvalo i po 1. 1. 2014, avšak družstevní podíl se nestal součástí společného jmění manželů, zanikne toto společné členství analogicky podle § 739 odst. 2 z. o. k. zánikem manželství. Výlučným členem bytového družstva se stane ten z bývalých manželů, který měl dosud výlučný majetkový vztah k družstevnímu podílu.
Společné nájemní právo manželů k družstevnímu bytu v takové situaci je třeba posuzovat analogicky podle § 747 věty první z. o. k. jako právo odvozené od práva nájmu manžela, který je výlučným členem bytového družstva. Po rozvodu manželství se proto vypořádání bydlení bývalých manželů neřídí § 768 o. z. [„(1) Zaniklo–li manželství rozvodem, a manželé měli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo, a nedohodnou-li se, kdo bude v domě nebo bytě dále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil, a popřípadě zároveň rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva; přitom přihlédne zejména k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, jakož i ke stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení. … (2) Rozvedený manžel, který má dům nebo byt opustit, má právo tam bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, ledaže mu v řízení podle odstavce 1 náhrada nebyla přiznána; v tomto případě má právo v domě nebo bytě bydlet nejdéle jeden rok. Byla-li mu však svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali za trvání manželství, nebo o dítě nezaopatřené, které s ním žije, může soud na návrh tohoto manžela založit v jeho prospěch právo bydlení; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně.“] ani § 770 o. z.,[„Zaniklo–li manželství rozvodem, a manželé měli v domě nebo bytě právo bydlet, s tím, že jedno právo bylo odvozeno od druhého, má právo žádat vystěhování toho z rozvedených manželů, který měl jen právo odvozené, ten, kdo má k domu nebo bytu věcné nebo závazkové právo, od kterého bylo právo druhého z manželů bydlet přímo odvozeno.“] nýbrž § 769 o. z. [„Zaniklo–li manželství rozvodem, a manželé neměli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, popřípadě společné právo, a manželé, popřípadě rozvedení manželé se nedohodnou o dalším bydlení manžela, který má v domě nebo bytě pouze právo bydlet, popřípadě jiné právo, které je slabší než právo druhého manžela, rozhodne soud na návrh manžela, který má k domu nebo bytu právo vlastnické nebo jiné věcné právo, popřípadě výhradní právo nájemní nebo jiné závazkové právo, o povinnosti druhého manžela se vystěhovat; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně.“]; manžel se silnějším právem se může domáhat vyklizení druhého manžela.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 26 Cdo 2803/2025, ze dne 12. 3. 2026)