Převedení na jinou práci v případě neplatného rozvázání pracovního poměru
Smyslem právní úpravy v § 69 odst. 1 zákoníku práce je poskytnout náhradu mzdy (platu) zaměstnanci postiženému neplatným rozvázáním pracovního poměru ze strany zaměstnavatele poté, co mu zaměstnanec oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání. Pro zaměstnance, jenž dlouhodobě pozbyl způsobilosti konat dále dosavadní práci, platí, že pouze v případě, že zaměstnavatel nemá pro zaměstnance ani jinou práci v rámci pracovní smlouvy, ani práce jiného druhu, které by byly zároveň vhodné pro zaměstnance vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i k jeho kvalifikaci, nemá zaměstnanec právo na náhradu mzdy podle § 69 odst. 1 zák. práce.
Nemá-li zaměstnavatel pro zaměstnance jinou vhodnou práci, neznamená to, že je povinen pro něj vytvořit nové pracovní místo. Povinnost zaměstnavatele převést zaměstnance na jinou práci nelze vykládat tak, že by zahrnovala povinnost vytvořit nové pracovní místo, a to ani pro období, v němž se vztah zaměstnance a zaměstnavatele řídí zvláštní právní úpravou obsaženou v § 69 až 72 zák. práce.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 21 Cdo 3273/2024, ze dne 31. 3. 2026)