Fikce uznání nároku a rozsudek pro uznání po rozšíření žaloby
I. Jestliže se má za řízení ve smyslu ustanovení § 114b odst. (5) o. s. ř. za to, že žalovaný uznal nárok uplatněný proti němu žalobou, zůstávají v tomto rozsahu zachovány účinky uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) i poté, kdy žalobce rozšíří žalobu o další nárok.
Rozšíření odpůrčí žaloby o samostatně projednatelný žalobní petit na peněžité plnění (§ 239 odst. 4 insolvenčního zákona) nemůže způsobit „odpadnutí“ dříve nastalé fikce uznání ve vztahu k žalobnímu požadavku na určení neúčinnosti; předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. se posuzují vůči každému nároku zvlášť.
II. Nerozhodl-li soud o připuštění rozšíření žaloby a nedoručil-li rozšíření žaloby žalovanému do vlastních rukou (§ 95 odst. 1 o. s. ř.), nemůže „bez dalšího“ vydat rozsudek pro uznání ani ve vztahu k původnímu žalobnímu petitu, ohledně něhož fikce uznání nastala. Částečný rozsudek pro uznání lze totiž vydat podle § 153a odst. 1 věty druhé o. s. ř. jen na návrh žalobce; nesplnění uvedených procesních povinností soudem nemůže zhoršit procesní postavení žalovaného v tom smyslu, že by takový „částečný“ rozsudek pro uznání bylo možné vydat i bez návrhu žalobce.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu senátní značky 29 ICdo 177/2024, ze dne 28. 4. 2026)
Oprávnění asistenta soudce insolvenčního soudu vydat kvalifikovanou výzvu
Asistent soudce insolvenčního soudu je oprávněn v souladu se svým pověřením vydat v incidenčním sporu o odpůrčí žalobě kvalifikovanou výzvu k vyjádření podle § 114b o. s. ř.; nejde totiž o jednání ani rozhodnutí ve věci samé v incidenčním sporu. Na tom nic nemění ani skutečnost, že usnesení vydané asistentem soudce neobsahovalo poučení o možnosti podat proti rozhodnutí námitky; tento nedostatek má vliv toliko na délku lhůty k podání námitek.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu senátní značky 29 ICdo 177/2024, ze dne 28. 4. 2026)