ÚS: Presumpce správnosti voleb

 

Výsledkům hlasování ve volbách obecně svědčí presumpce správnosti. Zpochybní–li je však navrhovatel prostřednictvím věrohodného čestného prohlášení voliče, že nebyl započten jeho (přednostní) hlas, a vznese–li plausibilní tvrzení, že chybně zjištěný výsledek hlasování ve volebním okrsku mohl hrubě ovlivnit celkový výsledek hlasování, voleb nebo volby kandidáta, je povinností volebního soudu ověřit z volební dokumentace, zda okrsková volební komise v okrsku, ve kterém tento volič hlasoval, postupovala při sčítání hlasů v souladu se zákonem.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 2931/24, ze dne 11. 12. 2024)

 

 

ÚS: Pozměňovací návrh jako neústavní legislativní přílepek

 

I. Ústavní soud se při posuzování legislativních přílepků řídí následujícími hledisky: Přílepek je takový pozměňovací návrh, který (1) nemá úzký vztah ani (1a) k účelu, ani (1b) k obsahu původního návrhu zákona, a současně (2) v Poslanecké sněmovně nebylo dosaženo širokého konsenzu na jeho přijetí. U takového přílepku je třeba posoudit intenzitu, v níž zasahuje ústavní pravidla a principy.

Ústavní soud posuzuje, zda nad porušenými ústavními pravidly a principy nepřevažují jiné, protichůdné ústavní hodnoty, pro které je namístě úpravu nerušit. Tato kritéria přitom nejsou algoritmem, jenž by pořadí kroků stanovil závazně. Je-li tedy zřejmé, že na potřebnosti přílepku panoval široký konsenzus nebo že převažuje zájem na ochraně právní jistoty, není na místě se mechanicky držet popsaného pořadí kroků.

II. Ústavní soud nepřistoupí ke zrušení celého zákona proto, že jeho část je výsledkem neústavního přílepku, což plyne ze zásad zdrženlivosti a sebeomezení Ústavního soudu. Přílepek sám o sobě nekontaminuje legislativní proces týkající se zbývajících částí zákona.

III. Zda v důsledku zrušení novelizujících ustanovení, která sama rušila či měnila původní právní úpravu, dochází k „obživnutí„ původní právní úpravy, řeší Ústavní soud následovně. Ve výjimečných případech může dojít k „obživnutí“ předchozí právní úpravy v důsledku derogace novely, pokud takový důsledek se svým rozhodnutím Ústavní soud výslovně spojí. Ústavní soud přitom zvažuje, zda by došlo k zásadnímu narušení ústavních principů v případě, že by předchozí právní úprava „neobživla“. Pokud by v důsledku derogace novely přestal být právní předpis upravující důležité otázky fungování státu aplikovatelný, nebo pokud by právní předpis upravující důležité společenské vztahy přestal být srozumitelný či aplikovatelný a jeho adresáti se dostali do stavu značné právní nejistoty, Ústavní soud rozhodne, že předchozí právní úprava „obživne“, a tak zabrání nástupu protiústavního stavu.

 

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky Pl.ÚS 41/23, ze dne 4. 12. 2024)

 

 

ÚS: Střet svobody projevu s právem na ochranu osobnosti

 

Při rozhodování o střetu základního práva na svobodu projevu a základního práva na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a ochranu jména musí soudy nejprve posoudit existenci příčinné souvislosti mezi jednáním a zásahem do osobnostní sféry, a otázku, zda dané jednání přímo vyvolalo důsledky, které představují tvrzenou újmu. Závěr o existenci příčinné souvislosti je nutné řádně odůvodnit, aby z něj bylo zřejmé, v čem spočívá bezprostřední vztah mezi zásahem a porušením osobnostní sféry.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 1335/24, ze dne 19. 11. 2024)