22 Cdo 925/2023 – vypořádání SJM nařízením prodeje společné věci a rozdělením výtěžku / 25 Cdo 27/2023 – zvláštní okolnosti umožňující náhradu nemajetkové újmy podle § 2971 o. z.

Vypořádání SJM nařízením prodeje společné věci a rozdělením výtěžku

 

V poměrech společného jmění manželů je možné subsidiární použití § 1147 o. z. [„Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.“], jenž stanoví způsoby vypořádání podílového spoluvlastnictví.

V poměrech vypořádání společného jmění manželů podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je možné provést vypořádání nařízením prodeje společné věci a rozdělením výtěžku.

Nařízení prodeje věci ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku mezi účastníky je přípustným způsobem vypořádání společného jmění.

 

Zvolit takový způsob vypořádání soudu nebrání ani skutečnost, že s tímto řešením některý z manželů (případně oba) nesouhlasí, neboť soud v řízení o vypořádání společného jmění manželů není s ohledem na § 153 odst. 2 o. s. ř. vázán návrhy účastníků řízení na způsob vypořádání jednotlivých položek tvořících společné jmění manželů.

 

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 22 Cdo 925/2023, ze dne 25. 3. 2024)

 

 

Zvláštní okolnosti umožňující náhradu nemajetkové újmy podle § 2971 o. z.

 

I. Ustanovení § 2971 o. z. [„Odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.“] navazuje na jednotlivé skutkové podstaty náhrady újmy (škody) a umožňuje (za splnění zvláštních předpokladů v něm uvedených) poskytnout náhradu nemajetkové újmy, a to „každému„, tedy nejen přímému poškozenému, ale i např. druhotným obětem – blízkým poškozeného nebo dokonce i jiným osobám, jež způsobenou újmu důvodně pociťují jako osobní neštěstí. Ustanovení § 2971 o. z. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Přiznání náhrady nemajetkové újmy musí odůvodňovat zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, přičemž citované ustanovení demonstrativně uvádí jen dva příklady (viz formulaci „zejména“), a to porušení důležité právní povinnosti z hrubé nedbalosti nebo způsobení újmy úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné zvlášť zavrženíhodné pohnutky (výklad pojmů „důležitá právní povinnost“ či „jiná zvlášť zavrženíhodná pohnutka“ bude vždy v každém jednotlivém případě záviset na konkrétních skutkových okolnostech věci). Není tedy vyloučeno, aby zvláštní okolnosti spočívaly i v jiných, v citovaném ustanovení demonstrativně nevyjmenovaných, skutkových okolnostech konkrétní věci. Současně musí být újma poškozeným pociťována jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit. Zákon tedy vyžaduje určitou kvalifikovanou intenzitu újmy a její definitivnost ve smyslu nemožnosti jiného způsobu reparace či nápravy. Objektivizace nemajetkové újmy je vždy vzhledem k její povaze a neměřitelnosti obtížná, proto bude zpravidla možné využít obdobná kritéria, která jsou judikaturou definována pro zjišťování zásahů do osobnostních práv a jejich intenzity, tedy bude namístě vážit, zda každá průměrná fyzická osoba ve srovnatelném postavení jako poškozený by za daných okolností pociťovala způsobenou újmu obdobným způsobem. Je třeba brát v úvahu především intenzitu, povahu a způsob neoprávněného zásahu, jakož i charakter a rozsah zasažené hodnoty a zohledněny mají být i okolnosti na straně škůdce a poškozeného.

Při výkladu termínu „zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem“ lze vyjít z demonstrativně uvedených případů. Ustanovení § 2971 o. z. hovoří o hrubé nedbalosti, která je nedbalostí nejvyšší intenzity, jež svědčí o lehkomyslném přístupu škůdce k plnění svých povinností, kdy je zanedbán požadavek náležité opatrnosti takovým způsobem, že to svědčí o zřejmé bezohlednosti škůdce k zájmům jiných osob. V tomto ustanovení je hrubá nedbalost coby zvláštní okolnost, za níž byla způsobena újma, prakticky postavena naroveň druhému příkladu, tedy úmyslnému způsobení škody ze zvlášť zavrženíhodných pohnutek. Je nepochybné, že dalšími možnými zvláštními okolnostmi ve smyslu § 2971 o. z. je třeba chápat okolnosti srovnatelně závažné. K tomu se přiklání i odborná literatura, podle níž uvedením konkrétních případů v rámci demonstrativního výčtu dal zákonodárce najevo, jakým směrem se má ubírat výklad samotného neurčitého právního pojmu. Jinými zvláštními okolnostmi proto musíme rozumět takové okolnosti, které se z objektivního i subjektivního hlediska podobají výslovně zakotveným případům. Těmto případům je společné, že škůdce si při působení újmy počíná se zavrženíhodnou bezohledností a despektem k právem chráněným zájmům jiných osob. Také z výslovně uvedených případů plyne, že k náhradě nemajetkové újmy podle tohoto ustanovení nebude postačovat prostá nedbalost.

 

II. V posuzované věci dovolatelka nezpochybňovala závěr odvolacího soudu, že škůdce se protiprávního činu dopustil z nedbalosti ve formě nedbalosti nevědomé, čímž nejsou z jeho strany splněny podmínky zvláštních okolností ve smyslu § 2971 o. z. Odvolacímu soudu ale vytýká, že zvláštní okolnosti ve smyslu citovaného ustanovení neshledal na její straně jako poškozené. Ze skutkových závěrů odvolacího soudu vyplývá, že škůdce se dopustil protiprávního činu v situaci, kdy žalobkyně b) byla hospitalizována a připravovala se k porodu dvojčat císařským řezem, přičemž po dohodě s žalobcem a) očekávala, že porodu bude přítomen. V posuzované věci je tedy zvláštní okolností, za níž škůdce způsobil újmu (pouze) to, že k ní došlo po cestě otce k porodu jeho dětí, tedy v očekávání v rodinném životě ojedinělé radostné události, do níž negativně dopravní nehoda zasáhla. Tyto okolnosti nastaly zcela nezávisle na (nedbalostním) jednání škůdce a nelze je považovat za srovnatelné s demonstrativně uvedenými příklady, kdy jde o hrubou nedbalost nebo úmyslné jednání s cílem ničit, ublížit či vedené jinou zvlášť zavrženíhodnou pohnutkou. Žalobkyně b) se dozvěděla o dopravní nehodě těsně před porodem, což u ní vyvolalo nejen obavy o zdraví manžela, ale i nepříjemné pocity související s nejistotou, zda manžel stihne u porodu být. Celá situace byla proto pro ni nepříjemná, prožívala frustraci a neklid, a to přesto, že věděla, že žalobce a) nebyl vážně zraněn, a nakonec u porodu byl. Dovolací soud nezpochybňuje, že tyto okolnosti negativně ovlivnily prožívání porodu žalobkyní b), nicméně skutečnost, že v důsledku nich neprožívala porod tak, jak si představovala, nejen že není natolik závažná, aby se alespoň přiblížila intenzitě, kterou zákon se zvláštními okolnostmi, za nichž škůdce újmu způsobil, spojuje, ale především nastala až po škodní události, a proto je jejím důsledkem a nikoli okolností, za níž škůdce újmu způsobil. Rovněž skutečnost, že po porodu byla žalobkyně další 3 týdny spolu s novorozenci hospitalizována a žalobce a) jí při návštěvách nemohl, vzhledem ke zranění, pomáhat s dětmi tak, jak si oba představovali, již není okolností, za níž došlo ke vzniku újmy, ale jejím důsledkem. Proto ji nelze při posuzování existence zvláštních okolností zohledňovat. Navíc péči o novorozence, je-li hospitalizován spolu s matkou, provádí především matka, zdravotní omezení otce tak na ni nemá podstatný vliv. Konečně ani to, že rodina má z porodu pouze jedinou fotografii, není svou závažností srovnatelná s významem demonstrativně v § 2971 o. z. uvedených okolností, a navíc není ani zřejmé, zda je mezi nepořízením více fotografií a zraněním žalobce a) dána příčinná souvislost; i kdyby však byla dána, opět by se jednalo o důsledek škodní události a nikoli okolnost, za níž byla újma způsobena. Odvolací soud proto správně dovodil, že v posuzované věci není u žalobkyně b) jako druhotné oběti splněna nezbytná podmínka existence zvláštních okolností, za nichž škůdce způsobil újmu, a již proto není možno ustanovení § 2971 o. z. použít. Sluší se dodat, že soud (správně) žalobci a) jako primární oběti přiznal náhradu další nemajetkové újmy spojené s ublížením na zdraví (§ 2958 o. z.) právě proto, že mu dopravní nehoda znemožnila plnohodnotnou účast na péči o manželku a oba novorozence a jejich příchod na svět byl pro něj nehodou ovlivněn.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 25 Cdo 27/2023, ze dne 14. 3. 2024)