Vznik škody spočívající ve vzniku dluhu na náhradě nákladů řízení
Pohledávka na zaplacení náhrady nákladů soudního řízení vzniká teprve pravomocným rozhodnutím soudu o povinnosti k náhradě nákladů řízení; ve stejném okamžiku vzniká též dluh této pohledávce odpovídající, a tudíž teprve právní mocí rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vzniká i škoda, jež spočívá ve vzniku takového dluhu.
Subjektivní promlčecí lhůta pro uplatnění práva na náhradu škody spočívající ve vzniku dluhu odpovídajícího povinnosti k zaplacení náhrady nákladů soudního řízení začne běžet ode dne, kdy se poškozený dozvěděl (dozvědět měl a mohl) o právní moci rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o jeho povinnosti k náhradě nákladů řízení a o osobě škůdce.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 824/2025, ze dne 21. 4. 2026)
Přednostní právo k rodinnému závodu podle § 704 odst. (1) o. z.
I. Ustanovení § 704 odst. (1) o. z. [„(1) Má-li být rodinný závod rozdělen při dělení pozůstalosti soudem, má na něj člen rodiny zúčastněný na jeho provozu přednostní právo. … (2) Má-li být rodinný závod zcizen, má k němu člen rodiny zúčastněný na jeho provozu předkupní právo, ledaže bylo ujednáno něco jiného. To platí i v případě, že má být zcizen spoluvlastnický podíl na rodinném závodu nebo že má být zcizena věc, která má podle své povahy a dosavadního určení provozu rodinného závodu trvale sloužit.“] nerozšiřuje okruh dědiců a nekonstruuje nový dědický titul. Dědické tituly jsou taxativně vymezeny ustanovením § 1476 o. z., dle kterého se dědí na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona; právní úprava rodinného závodu, jež osobám zúčastněným na rodinném závodu přiznává za splnění podmínek ustanovení § 704 odst. 1 o. z. přednostní právo k rodinnému závodu, takto zákonem taxativně vymezený okruh dědických titulů nerozšiřuje, a tím pádem ani nevymezuje nový „specifický“ okruh dědiců.
II. Účastenství člena rodiny na provozu rodinného závodu má povahu závazkového právního vztahu vůči majiteli rodinného závodu, je souborem obligačních práv a povinností. Účastenství není věcným právem, především není vlastnictvím, ani spoluvlastnictvím rodinného závodu. Veškerá věcná práva vůči závodu tak zůstávají v rukou člena rodiny, který se stal vlastníkem rodinného závodu a na jehož provozu se ostatní účastní. Pakliže členu rodiny z titulu účastenství na provozu rodinného závodu vznikne určité právo, dostává se do postavení věřitele vůči majiteli rodinného závodu a naopak, pokud mu vznikne určitá povinnost, je ohledně této povinnosti dlužníkem majitele závodu. Osoba podílející se na provozu rodinného závodu, nejde-li přímo o osobu majitele rodinného závodu, má tedy pouze postavení věřitele vůči majiteli rodinného závodu.
Osobám uplatňujícím v řízení o pozůstalosti přednostní právo k rodinnému závodu dle § 704 odst. 1 o. z. nebo právo na vypořádání majetkového podílu z titulu účasti na rodinném závodu, nejsou-li zároveň dědici zůstavitele, může v pozůstalostním řízení svědčit postavení účastníka pouze z titulu věřitele zůstavitele ve smyslu § 112 z. ř. s. Věřitel zůstavitele je přitom účastníkem pozůstalostního řízení toliko ve vymezených fázích řízení (jde-li o odloučení pozůstalosti, nebo o soupis pozůstalosti, který věřitel navrhl). Ke vzniku takového účastenství je nezbytné, aby pohledávka věřitele vůči zůstaviteli byla v řízení zjištěna a prokázána – v případě nároku z rodinného závodu to předpokládá v první řadě prokázání samotné existence rodinného závodu ve smyslu § 700 o. z.
III. Zákon o zvláštních řízeních soudních upravuje formální rozhodování soudu (soudního komisaře) o ukončení účastenství v pozůstalostním řízení pouze pro případy sporu o dědické právo (§ 169, § 170 z. ř. s.). V jiných případech – tj. v souvislosti s případnými spory o „jiné“ právo – soud o ukončení účastenství nerozhoduje a s takovou osobou bez dalšího přestane jednat. Vydá-li přesto soud v takové situaci formální usnesení o ukončení účastenství, nepředstavuje takový procesní postup vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je-li projev soudu ve vztahu k tomu, vůči komu se řízení vede, jednoznačný.
(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 24 Cdo 2434/2025, ze dne 8. 4. 2026)