Smrt zůstavitelky po uzavření kupní smlouvy o převodu nemovitých věcí

I. Smrt zůstavitelky po uzavření platné a účinné kupní smlouvy o převodu nemovitých věcí zapsaných v katastru nemovitostí, avšak před podáním návrhu na vklad vlastnického práva, nemá sama o sobě vliv na účinnost této kupní smlouvy, pouze nedošlo k naplnění jejích věcněprávních účinků.

II. Nejvyšší soud již v usnesení sp. zn. 30 Cdo 1204/2003, vyjádřil (mimo jiné) právní názor, že „v případě, že návrh na vklad byl podán až po smrti zůstavitele nebo dosud vůbec nebyl podán, je nepochybné, že zůstavitel v den své smrti byl ještě vlastníkem nemovitosti. Do pasív dědictví se za této situace zařadí závazek převést na nabyvatele vlastnické právo k nemovitosti v odpovídající hodnotě. Šlo-li o kupní smlouvu, do aktiv dědictví se uvede částka odpovídající kupní ceně nebo její části, která nebyla za života zůstavitele zaplacena. Jestliže byla kupní cena zůstaviteli zaplacena, do aktiv se uvede hotovost (pokud z úhrady ceny zůstala), popřípadě nedoplatek kupní ceny, byla-li zaplacena jen zčásti.“

Za situace, kdy na základě předmětné kupní smlouvy a v souladu s jejím zněním byla zůstavitelce za jejího života vyplacena kupní cena za nemovité věci, pohledávka zůstavitelky za kupujícími na zaplacení kupní ceny jejím uhrazením za života zůstavitelky zanikla (a to i v souladu se zněním kupní smlouvy). Kupní cena za nemovité věci uhrazená v souladu se zněním předmětné kupní smlouvy tedy představuje finanční prostředky (hotovost), které již náležely zůstavitelce, a proto měly být pojaty do seznamu aktiv pozůstalosti jako samostatné aktivum (ve výši, v jaké z úhrady kupní ceny ke dni smrti zůstaly), nikoliv jako pohledávka zůstavitelky za kupujícími na zaplacení kupní ceny, jež je závislá na stavu převodu vlastnického práva k nemovitým věcem.

III. Povolala-li proto zůstavitelka závětí k dědění „ostatního movitého majetku a finančních prostředků“ závětního dědice, spadaly pod uvedené znění závěti zůstavitelky také finanční prostředky, které zůstavitelka získala z prodeje předmětných nemovitých věcí (ve výši, v jaké z úhrady kupní ceny ke dni smrti zůstavitelce zůstaly), a proto tyto finanční prostředky neměly být předmětem dědění podle dědických podílů ze zákona, ale předmětem dědění z titulu závěti zůstavitelky.

(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 24 Cdo 2512/2024, ze dne 4. 11. 2024)

Informativní dopis jako tzv. jiná náhrada nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (OdpŠk)

I. Tzv. „očišťující dopis“ může být výjimečně odpovídající formou zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk, i s přihlédnutím k zásadě presumpce neviny, zásadně omezenou na situace, kde takový dopis nebude jen nadbytečně duplikovat satisfakční účinky veřejně vyhlašovaného zprošťujícího rozsudku.

Půjde např. o případ, kdy se pochybení orgánů činných v trestním řízení promítne např. do postavení osob na trestním řízení jen zúčastněných, ve vztahu, k nimž ani zprošťující rozsudek (jiné obdobné rozhodnutí ve svých důsledcích negující účinky usnesení, jímž bylo zahájeno trestní stíhání) nebude mít kompenzační účinky. Typicky se jedná např. o osoby, u nichž byla provedena nezákonně domovní prohlídka, o níž se dozvěděla veřejnost, o osoby, u nichž došlo k jejich postižení v důsledku záměny subjektu, o případy, kdy zlovolnou činností orgánu činného v trestním řízení byl o obviněném sdělen třetí osobě hrubě nepravdivý údaj nesouvisející s probíhajícím trestním řízením apod. V každém případě by adresáty tzv. očišťujícího dopisu měly být převážně osoby, vůči nimž poškozený prokáže velmi úzký vztah (rodinný, sousedský či pracovní) a současně prokáže konkrétní okolnosti, které nejen svědčí o hrubém narušení tohoto vztahu, ale i okolnosti, pro které nelze dosáhnout reparace narušeného vztahu jinak než právě očišťujícím dopisem.

II. Stát (příslušný ústřední orgán) není oprávněn zjišťovat absentující údaj o (aktuálním) bydlišti jednotlivých adresátů informativního dopisu z údajů „evidence obyvatel„. Ministerstvo spravedlnosti (ani jiný ústřední orgán státní správy uvedený v § 6 OdpŠk) není oprávněn požadovat údaje shromažďované v evidenci obyvatel (ze základního registru), protože k tomu není zákonem (OdpŠk ani jiným předpisem) zmocněn. Ministerstvo spravedlnosti, při odškodňování nároků uplatněných podle OdpŠk nevystupuje jako orgán veřejné moci.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 30 Cdo 1335/2024, ze dne 23. 9. 2024)