Lhůta pro uplatnění práv z pojištění záruky za úpadek cestovní kanceláře
Uplatnění práv zákazníka z pojištění záruky za úpadek cestovní kanceláře se při úpadku pořadatele zájezdu odbývá mezi zákazníkem a pojistitelem, od nějž má dostat pojistné plnění kompenzující mu finanční částku, jež je právě pro úpadek pořadatele zcela či zčásti nedobytná. Ostatně i zákon výslovně stanoví (§ 2869 o. z.), že oprávněná osoba uplatňuje svá práva u pojistitele.
Neuplatnila-li zákaznice nárok na pojistné plnění proti pojistiteli označenému ve smlouvě o zájezdu i v tzv. garančním listu ve lhůtě, která byla v její prospěch stanovena na maximální možnou délku šesti měsíců stanovenou zákonem, došlo k takovému prodlení oprávněné osoby, s nímž spojuje právní úprava oslabení subjektivního práva na pojistné plnění obdobné jeho promlčení, to znamená, že namítne-li pojistitel opožděné oznámení škodné události, soud právo na pojistné plnění oprávněné osobě nepřizná. Okolnost, že určení lhůty pro uplatnění nároku na pojistné plnění nebylo součástí smluvního ujednání mezi spotřebitelem a cestovní kanceláří, na tom nic nemění, neboť ochrana práv zákazníka je založena mechanismem, který je postaven kromě jiného i na tom, že zákazník dostane od svého smluvního partnera (provozovatele zájezdu) tomu odpovídající informaci (jak tomu bylo v posuzovaném případě).
Významný není odkaz zákaznice na úpravu možnosti dodatečného projevení souhlasu s pojistnou smlouvou při uplatnění práva na pojistné plnění (§ 2768 odst. 1 o. z.), neboť tento institut se netýká pravidel nastavení lhůty pro uplatnění nároku na pojistné plnění při úpadku poskytovatele zájezdu. Protože ujednání účastníků smlouvy se v tomto směru neodchýlilo od zákonné úpravy (§ 7a odst. 2 cestovního zákona), je bezpředmětné řešit meze smluvní volnosti při povinném pojištění (§ 2779 o. z.).
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 25 Cdo 2277/2024, ze dne 29. 5. 2025)