Uspořádání poměrů vlastníků jednotek podle slušného uvážení soudu
I. Ustanovení § 1209 o. z. bylo novelizováno (s účinností od 1. 7. 2020) zákonem č. 163/2020 Sb., kdy byl do tohoto ustanovení doplněn odstavec 2 umožňující soudu uspořádat poměry vlastníků podle slušného uvážení. U rozhodnutí přijatých na shromáždění společenství vlastníků po účinnosti novely (tj. od 1. 7. 2020) tak zákonná úprava výslovně dává soudu možnost zasáhnout do poměrů společenství, uspořádat poměry vlastníků podle slušného uvážení, tedy i v případě, že usnášeníschopné shromáždění přijalo rozhodnutí, může toto usnesení změnit, nebo ho nahradit svým vlastním rozhodnutím; v § 1209 odst. 2 o. z. je pak uveden demonstrativní výčet způsobů, jak soud může rozhodnout. Současně úprava § 1221 odst. 1 o. z. umožňuje i v poměrech společenství vlastníků použít obecnou úpravu spolku o dovolání se neplatnosti rozhodnutí (§ 258 o. z.).
Odkaz na přiměřené použití ustanovení o spolku, včetně neplatnosti rozhodnutí nebo o následcích jeho rozporu s dobrými mravy v § 1221 odst. 1 o. z. nelze vykládat tak, že by o (ne)platnosti muselo být rozhodováno jen podle § 258 o. z. a podle § 1209 odst. 1, 2 o. z. by mohlo být rozhodováno jen o uspořádání právních poměrů vlastníků jednotek rozhodnutím soudu. Ustanovení § 1209 odst. 1, 2 o. z. je třeba vykládat ve spojení s § 258 o. z., a proto soud musí primárně přezkoumat, zda shromáždění přijalo usnesení platně (tj. v souladu s právními předpisy a stanovami společenství) a dospěje-li k závěru, že nikoliv, vysloví jeho neplatnost. Výjimečně může soud také zasáhnout do poměrů společenství a uspořádat poměry vlastníků podle slušného uvážení.
II. Řízení podle § 1209 odst. 1, 2 o. z. je řízením, u něhož z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Tím je dána možnost soudu odchýlit se od podoby návrhu na vydání konkrétního rozhodnutí; soud sice bude vázán obsahovým vymezením rozhodnutí, které vlastník jednotky předložil soudnímu přezkumu, nicméně bude o něm moci rozhodnout odlišně od žalobního žádání. Bude-li se tedy vlastník jednotky v řízení podle § 1209 odst. 1, 2 o. z. domáhat návrhem na přezkum rozhodnutí přijatého shromážděním společenství vlastníků (jen) vyslovení neplatnosti tohoto rozhodnutí, může soud uspořádat právní poměry vlastníků jednotek podle pravidel slušného uvážení, dospěje-li k závěru, že je namístě zasáhnout do rozhodování společenství; a naopak bude-li vlastník požadovat, aby soud zasáhl do vnitřních poměrů společenství a např. přijaté rozhodnutí nahradil, může soud vyslovit neplatnost přijatého rozhodnutí, bude-li mít za to, že jiný zásah není nezbytný.
III. Z textu § 1209 odst. 1, 2 o. z., ale ani z jeho smyslu a účelu, nevyplývá, že by se nemělo vztahovat na všechna rozhodnutí shromáždění, ustanovení se tedy musí vztahovat i na rozhodnutí „negativní„; úprava § 1209 odst. 3 o. z. dává soudu možnost rozhodnout namísto shromáždění pouze v situaci, kdy shromáždění nebylo usnášeníschopné, a proto rozhodnutí, která byla na jeho programu, nemohla být přijata.
O situaci upravenou v § 1209 odst. 3 o. z. nejde v případě, že shromáždění se sešlo, bylo usnášeníschopné, ale pro přijetí rozhodnutí (které bylo na programu) nehlasovala požadovaná většina, tedy jinak řečeno návrh rozhodnutí byl rozhodnutím vlastníků zamítnut. V takovém případě nejde ani o situaci, kdy by žádné rozhodnutí nebylo přijato (a proto nemohlo být soudem přezkoumáno) – rozhodnuto bylo, jen nikoliv s kladným výsledkem.
IV. Požadují-li stanovy společenství vlastníků (v souladu s § 1206 odst. 2 o. z.) pro odvolání předsedy kvalifikovanou většinu, pak nelze za mimořádný důvod pro zásah do rozhodování společenství považovat samotnou situaci, kdy pro odvolání předsedy sice hlasuje nadpoloviční většina, která však nedosahuje výše (stanovami) požadované kvalifikované většiny; opačný závěr by znamenal nerespektování úpravy stanov. Rovněž ne každé pochybení předsedy společenství při výkonu správy domu a pozemku lze považovat za dostatečný důvod pro zásah soudu ve smyslu § 1209 odst. 2 o. z.
(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 26 Cdo 2201/2023, ze dne 20. 11. 2024)
Poctivost držby vlastnického práva podle § 992 odst. (1) o. z.
I. Hodnocení toho, zda je držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo patří, je vždy individuální. V řízení o posouzení oprávněnosti (poctivosti) držby jsou často dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit jak dobrou víru, tak i její nedostatek. Proto dovolací soud opakovaně konstatoval, že rozhodnutí v takové věci je v zásadě na úvaze soudů nižších stupňů, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. Dovolací soud pak zpochybní úvahy soudů nižších stupňů jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené či nebyly řádně odůvodněny.
II. Úvahy odvolacího soudu v projednávané věci považuje dovolací soud za zjevně nepřiměřené, a proto v dovolacím přezkumu neobstojí.
Dovolací soud dospěl na rozdíl od odvolacího soudu k závěru, že žalobce nemohl mít z omluvitelných důvodů za to, že se na základě darovací smlouvy stal vlastníkem pozemku parc. č. XY a předmětných pozemků. Co se týče pozemku parc. č. XY ve vlastnictví státu, sám žalobce deklaroval pochybnosti o svém vlastnickém právu k němu při rozhovoru s matkou žalované, která ho v těchto pochybnostech mohla jen utvrdit, jestliže mu sdělila, že jde o její pozemek. Bez ohledu na skutečnost, že matka žalované sama vlastníkem tohoto pozemku nebyla či že šlo o „rozhovor náhlý, ojedinělý či vyvolaný okamžitými okolnostmi„, šlo o událost, která byla způsobilá založit u žalobce objektivně důvodné pochybnosti, zda mu vlastnické právo k tomuto pozemku náleží. Lze přihlédnout taktéž ke skutečnosti, že žalobce se v tomto řízení ani nedomáhá vydržení vlastnického práva k tomuto pozemku, nýbrž jej plánuje od státu odkoupit. To samo o sobě svědčí o jeho pochybnostech o možnosti vydržení tohoto pozemku.
Měl-li mít žalobce objektivně důvodné pochybnosti o svém vlastnickém právu k pozemku parc. č. XY, tím spíše je musel mít i ve vztahu k předmětným pozemkům, jejichž vydržení se v tomto řízení domáhá, neboť tyto pozemky navazují na pozemek parc. č. XY, nikoliv na pozemky nabyté na základě darovací smlouvy. Lze si jen stěží představit, že by omyl žalobce mohl být za této situace při zachování běžné opatrnosti posuzované z objektivního hlediska omluvitelný, byť k sobě byly všechny pozemky připloceny.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 22 Cdo 2163/2024, ze dne 30. 10. 2024)