Nabytí vlastnického práva od osoby, která nabyla vlastnictví od neoprávněného

I. Podmínky nabývání vlastnického práva od neoprávněného (§ 1109 a násl. o. z.) [„Vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo … a) ve veřejné dražbě, … b) od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku, … c) za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil, … d) od neoprávněného dědice, jemuž bylo nabytí dědictví potvrzeno, … e) při obchodu s investičním nástrojem, cenným papírem nebo listinou vystavenými na doručitele, nebo … f) při obchodu na komoditní burze.“] se vztahují i na zajišťovací převody vlastnického práva; i v takovém případě se totiž nabyvatel stává vlastníkem převáděné věci (byť podmíněně s ohledem na účel uvedeného zajišťovacího institutu).

II. Vlastnické právo k movité věci nenabývá ve smyslu § 1112 o. z. [„Vlastnického práva ani dobré víry svého předchůdce se nemůže k svému prospěchu dovolat ten, kdo získal movitou věc s vědomím, že vlastnické právo bylo nabyto od neoprávněného„] ten, kdo ví, že jeho předchůdce nabyl vlastnické právo od neoprávněného.

III. V poměrech projednávané věci je nutné rozlišovat mezi jednotlivými právními jednáními (převodními smlouvami), tj. mezi kupní smlouvu uzavřenou společností B (coby kupující) a dlužníkem (coby prodávajícím) [s cílem převodu vlastnického práva k movitým věcem na společnost B] na straně jedné a následnou smlouvou o zajišťovacím převodu (vlastnického) práva uzavřenou společností B a dovolatelem [s cílem (podmíněného) převodu vlastnického práva k movitým věcem na dovolatele za účelem zajištění dluhu společnosti B] na straně druhé.

Odvolacímu soudu tak lze vytknout, že posuzoval nabytí vlastnického práva dovolatele „od dlužníka“, aniž vzal v potaz, že vlastnické právo k movitým věcem bylo převáděno postupně různými (samostatnými) právními jednáními, byť uzavřenými téhož dne. Nejprve totiž vlastnické právo převáděl dlužník kupní smlouvou na společnost B. Stala-li se společnost B vlastníkem movitých věcí, nabýval dovolatel vlastnictví (jakkoli s rozvazovací podmínkou) již od vlastníka; pochybnosti odvolacího soudu o dobré víře dovolatele (s přihlédnutím k tomu, že je „úvěrovou institucí mající odborné znalosti a schopnosti“) pak mohly (měly) být posuzovány výlučně optikou ustanovení § 1112 o. z. (nikoliv podle ustanovení § 1109 o. z.).

Ustanovení § 1112 o. z. [„Vlastnického práva ani dobré víry svého předchůdce se nemůže k svému prospěchu dovolat ten, kdo získal movitou věc s vědomím, že vlastnické právo bylo nabyto od neoprávněného„] se typicky uplatní na situaci, kdy věc ve vlastnictví prvního převedl druhý (zde dlužník) dobrověrnému třetímu (společnosti B); ten se stal vlastníkem (za splnění podmínek § 1109 nebo § 1111 o. z.) a následně ji převedl čtvrtému (dovolateli). Úvahy odvolacího soudu o významu (nedostatku) dobré víry dovolatele jsou nepřiléhavé, neboť pro aplikaci § 1112 o. z. by bylo třeba prokázat, že dovolatel věděl o nabytí vlastnického práva (společností B) od neoprávněného (dlužníka).

(podle rozsudku Nejvyššího soudu senátní značky 29 ICdo 99/2022, ze dne 31. 7. 2024)

K naplnění podmínek neúměrného zkrácení

Bezúplatně zřízená služebnost doživotního užívání převáděné nemovité věci v obecné rovině představuje okolnost významnou pro závěr o naplnění podmínek neúměrného zkrácení, neboť jde svojí povahou o protihodnotu ve vztahu k hodnotě převáděné nemovitosti. Případná prokázaná vědomost nabyvatele nemovité věci o špatném zdravotním stavu převodce pak implikuje nutnost význam takto poskytnuté „protihodnoty“ v úplnosti posoudit i z tohoto hlediska, zda takové plnění představovalo skutečnou protihodnotu, nebo jen protihodnotu zdánlivou.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 24 Cdo 1000/2024, ze dne 7. 8. 2024)