Připojení čestného prohlášení k návrhu na povolení oddlužení
I. Čestné prohlášení ve smyslu § 392 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona [Přílohy k návrhu na povolení oddlužení – „1) K návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit … c) čestné prohlášení, že byl při sepisu insolvenčního návrhu poučen o svých povinnostech v insolvenčním řízení, že v oddlužení bude řádně platit pohledávky svých věřitelů, že vynaloží veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k jejich plnému uspokojení, že bude plnit všechny povinnosti vyplývající z tohoto zákona a z rozhodnutí o schválení oddlužení a že bude přiznávat veškeré své příjmy v plné výši.“] musí připojit k návrhu na povolení oddlužení každý dlužník, bez ohledu na to, zda insolvenčním navrhovatelem je dlužník nebo některý z jeho věřitelů. Platná dikce § 392 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona je co do formulace napojené na „sepis insolvenčního návrhu„ pouze důsledkem zjevné legislativní chyby.
II. Výzva insolvenčního soudu k doložení čestného prohlášení podle § 392 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona musí obsahovat i poučení, že obsahem této přílohy má být čestné prohlášení dlužníka, že byl při sepisu návrhu na povolení oddlužení poučen o svých povinnostech v insolvenčním řízení, že v oddlužení bude řádně platit pohledávky svých věřitelů, že vynaloží veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k jejich plnému uspokojení, že bude plnit všechny povinnosti vyplývající z tohoto zákona a z rozhodnutí o schválení oddlužení a že bude přiznávat veškeré své příjmy v plné výši, opatřené vlastnoručním podpisem dlužníka.
Výzva insolvenčního soudu k doložení chybějícího čestného prohlášení podle § 392 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona se tak nemůže omezit na pouhý odkaz na zákonné ustanovení.
III. Při absenci řádného poučení insolvenčního soudu ve smyslu § 393 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona nejsou splněny předpoklady pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení.
(podle usnesení Nejvyššího soudu senátní značky 29 NSČR 52/2023, ze dne 30. 6. 2025)
Předčasnost konečné zprávy při nejistotě o příjmu majetkové podstaty
Insolvenční soud nemůže schválit konečnou zprávu, v níž je jako příjem majetkové podstaty zahrnuta částka uhrazená na základě pravomocného soudního rozhodnutí, jestliže proti tomuto rozhodnutí bylo podáno dovolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Za takové situace totiž není postaveno najisto, zda uhrazený příjem do majetkové podstaty náleží, a v konečné zprávě proto nemůže být konečným způsobem vyčíslena částka, která má být rozdělena mezi věřitele (§ 302 odst. 3 insolvenčního zákona).
(podle usnesení Nejvyššího soudu senátní značky 29 NSČR 63/2024, ze dne 17. 7. 2025)