Řízení o žalobě na zrušení rozhodčího nálezu podle § 35 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném od 01.04. 2012 do 30.11. 2016 (dále též „ZRŘ„).
Řízení o zrušení rozhodčího nálezu soudem není pouhou fází té části vykonávacího či exekučního řízení, v níž se rozhoduje o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce). Ustanovení § 35 ZRŘ prolamuje lhůtu k podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu zakotvenou v § 32 odst. 1 ZRŘ v případech v § 35 odst. 1 ZRŘ uvedených. Pro posouzení úspěšnosti žaloby z hlediska včasnosti jejího podání je určující lhůta poskytnutá v souladu s § 35 odst. 2 ZRŘ v usnesení soudu výkonu rozhodnutí (exekučního soudu), což předpokládá předchozí nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) a podání návrhu na jeho (její) zastavení z důvodů uvedených v § 35 odst. 1 ZRŘ. Existence trvajícího řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) však není procesní podmínkou tohoto řízení, pro jejíž nedostatek (daný pozdějším zastavením výkonu rozhodnutí či exekuce) by bylo nutno řízení zastavit.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 33 Cdo 2997/2024, ze dne 17. 9. 2025)
Plnění dlužníka do soudní úschovy po úmrtí věřitele
I. Jestliže dlužník plnil do soudní úschovy po úmrtí věřitele až poté, co se ohledně celého dluhu dostal do prodlení během života věřitele, není ve smyslu § 1953 o. z. bez své viny v nejistotě, kdo je věřitelem. Tvrdí-li dlužník, že je v nejistotě, komu má plnit kvůli tomu, že zůstavitel zemřel a není rozhodnuto o tom, kdo je jeho dědicem, potom si tento stav tvrzené nejistoty způsobil vlastní vinou, neboť nebýt prodlení dlužníka, potom by jím tvrzené pochybnosti o tom, komu plnit, nevznikly.
II. Nebyl-li v pozůstalostním řízení povolán ani jmenován správce pozůstalosti (ani vykonavatel závěti), nebylo vydáno usnesení podle § 156 z. ř. s., a soudní komisař sdělil během probíhajícího pozůstalostního řízení dlužníkovi, že dědické právo svědčí jediné dědičce (přičemž ke dni podání návrhu na přijetí do úschovy zde již nebyl ani spor o dědické právo), nebyl dlužník ve stavu objektivní nejistoty, kdo je jeho věřitelem.
V situaci, kdy dlužník neinicioval vydání usnesení podle § 151 z. ř. s. a takové usnesení vydáno nebylo, mohl dlužník plnit jediné dědičce jako osobě spravující pozůstalost. Důvody pro složení plnění do soluční úschovy soudu podle § 289 a násl. z. ř. s. proto nebyly dány a dluh nebyl složením do soudní úschovy splněn.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 24 Cdo 829/2025, ze dne 27. 8. 2025)