25 Cdo 1034/2023 – pasivní legitimace k náhradě škody podle § 2937 o. z. / 30 Cdo 619/2024 – zpětvzetí souhlasu poškozené se zahájením trestního stíhání.

Pasivní legitimace k náhradě škody podle § 2937 o. z.

Osobou, která má nad věcí dohled ve smyslu § 2937 o. z. [„(1) Způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled; nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, že jí je vlastník věci. Kdo prokáže, že náležitý dohled nezanedbal, zprostí se povinnosti k náhradě. … (2) Způsobila-li škodu věc pádem nebo vyhozením z místnosti nebo podobného místa, nahradí škodu společně a nerozdílně s tím, kdo je povinen k náhradě podle odstavce 1, i osoba, která takové místo užívá, a nelze-li ji určit, vlastník nemovité věci.“], je ten, kdo věc v rozhodné době drží pro sebe, nikoli osoba, která byla vlastníkem pověřena péčí o jeho věc.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 25 Cdo 1034/2023, ze dne 25. 4. 2024)

Zpětvzetí souhlasu poškozené se zahájením trestního stíhání

Neskončilo-li trestní řízení odsouzením obviněného, je třeba posuzovat případné nároky na náhradu škody podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod s přihlédnutím k požadavku, aby to byl demokratický právní stát, kdo má povinnost stíhat trestnou činnost, a aby to byl ten, proti kterému je stíhání zaměřeno (podezřelý, obviněný, obžalovaný), kdo je povinen jeho úkony v trestním stíhání strpět. Ustanovení § 12 OdpŠk nelze proto aplikovat formalisticky, toliko podle výsledku trestního stíhání. Je třeba vždy zkoumat, zda stěžovatelem tvrzená újma není důsledkem svévolného postupu orgánů činných v trestním řízení, ve kterém nebyly respektovány požadavky čl. 2 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Pokud jsou v průběhu trestního řízení na základě dokazování objasněny skutkové aspekty páchané trestné činnosti, které teprve musí vést k závěru orgánů činných v trestním řízení, že je třeba věc posoudit podle pro obviněného příznivější kvalifikace trestného jednání, a tudíž s tím důsledkem, že jeho trestní stíhání bude nadále nepřípustné z důvodu kratší promlčecí lhůty (či pro zpětvzetí souhlasu poškozené s jeho zahájením, příp. pokračováním), nejedná se o svévolný postup orgánů činných v trestním řízení.

Žalobce v průběhu kompenzačního řízení netvrdil, že by kvalifikace jeho jednání orgány činnými v trestním řízení, ať již jako pokus zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví, nebo pokus zvlášť závažného zločinu vraždy, byla způsobena svévolným postupem orgánů činných v trestním řízení, tedy například že by orgány činné v trestním řízení trestné jednání kvalifikovaly pro takový trestný čin pouze z toho důvodu, aby bylo trestní stíhání přípustné i bez souhlasu poškozené s trestním stíháním žalobce jako vnuka poškozené. Z toho, že žalobce namítá obecně pochybení orgánů činných v trestním řízení při právní kvalifikaci trestného jednání, svévolné jednání těchto orgánů nelze dovozovat. Nepotvrzení původní právní kvalifikace daného jednání přitom neznamená bez dalšího nezákonnost trestního stíhání.

Pokud tedy žalobce v kompenzačním řízení netvrdil, že by právní kvalifikace skutku byla důsledkem svévolného postupu orgánů činných v trestním řízení, přičemž tuto skutečnost nelze dovodit ani z průběhu trestního řízení, jak byl zjištěn soudy v kompenzačním řízení, je rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu újmy v rozsahu nároků za omezení osobní svobody vazbou, za nezákonné trestní stíhání pro pokus zvlášť závažného zločinu vraždy, a na náhradu ušlého výdělku v důsledku vazby, věcně správné. Zastavení trestního stíhání z důvodu zpětvzetí souhlasu poškozeného s trestním stíháním podle § 11 odst. 1 písm. l) trestního řádu zde vylučuje právo na náhradu újmy dle § 12 OdpŠk bez ohledu na to, že v průběhu řízení došlo ke změně právní kvalifikace spáchaného skutku.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 30 Cdo 619/2024, ze dne 29. 4. 2024)