Porušení povinnosti poskytnout součinnost pojistiteli
Ustanovení § 2820 odst. 2 o. z. [„(1) Vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně. … (2) Osoba, jejíž právo na pojistitele přešlo, vydá pojistiteli potřebné doklady a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. Zmaří-li přechod práva na pojistitele, má pojistitel právo snížit plnění z pojištění o částku, kterou by jinak mohl získat. Poskytl-li již pojistitel plnění, má právo na náhradu až do výše této částky.„] je třeba vykládat v tom smyslu, že stanoví osobě, jejíž právo na pojistitele přešlo, povinnost poskytnout pojistiteli součinnost potřebnou k tomu, aby pojistitel mohl na něj přešlé právo úspěšně uplatnit. Zároveň této osobě stanoví povinnost zabezpečit přechod tohoto práva na pojistitele. Právo pojistitele snížit pojistné plnění, případně jeho právo na náhradu ve smyslu § 2820 odst. 2 o. z. se váže jen k samotnému zmaření přechodu práva na pojistitele. Samotné porušení povinnosti poskytnout pojistiteli součinnost dle § 2820 odst. 1 věta prvá o. z. však právo snížit plnění z pojištění, příp. právo na náhradu nezakládá.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 3633/2023, ze dne 2. 10. 2024)
Nutná komunikační potřeba jako nezbytný znak účelové komunikace
Podmínkou veřejného užívání soukromého pozemku jako účelové komunikace je mimo jiné existence nutné a ničím nenahraditelné komunikační potřeby. Existují-li jiné způsoby, jak dosáhnout sledovaného cíle (zajištění komunikačního spojení nemovitostí), aniž by došlo k omezení vlastnického práva, je třeba dát před omezením vlastnického práva přednost těmto jiným způsobům. Aby nebyl znak nutné komunikační potřeby naplněn, musí alternativní cesta již reálně existovat, nepostačuje možnost v budoucnu jiný přístup k předmětným nemovitostem zřídit, nelze spravedlivě požadovat ani využívání cesty, která není po většinu roku sjízdná. Obslužnost po alternativní komunikaci může vyloučit i potřeba úpravy zpřístupňované nemovitosti, pokud však takové úpravy budou nepoměrně nákladnější než zátěž, kterou pro vlastníka sporné cesty představuje omezení jeho vlastnického práva.
Nutná komunikační potřeba je jedním z nezbytných znaků účelové komunikace. Připustil-li vlastník cesty její užívání neomezenému (a z jeho pohledu neurčitému) okruhu osob, postačí, pokud se nutná komunikační potřeba vztahuje třeba i jen k jediné nemovitosti. Pokud pozemek nebo jeho část splňuje všechny znaky účelové komunikace včetně nutné komunikační potřeby byť i jen k jediné nemovitosti, pak je určen k veřejnému užívání. Takovou pozemní komunikaci smí proto užívat veřejnost, tedy i jiné osoby než vlastník nebo uživatel nemovitosti, se kterou je nutná komunikační potřeba spojena (není-li veřejný přístup silničním správním úřadem omezen nebo upraven jinak). Jinak řečeno, povinnost zdržet se užívání pozemku, který je veřejnou účelovou komunikací, nemůže být soudem uložena žádné osobě. Rozhodnutí o zdržení se užívání účelové komunikace v pravomoci soudu ani není, neboť obecné užívání pozemních komunikací není institutem soukromého práva, neopírá se o občanskoprávní předpisy, ale jde o veřejnoprávní oprávnění, o kterém rozhoduje správní orgán. Soud proto v řízení o zdržení se užívání pozemku nezkoumá, zda je takové veřejnoprávní oprávnění vykonáváno řádně, tedy zda je veřejná účelová komunikace užívána obvyklým způsobem a k určenému účelu.
(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 22 Cdo 609/2024, ze dne 8. 10. 2024)