Ztráta práv z vadného plnění podle ustanovení § 2103 o. z.
I. Ustanovení § 2103 o. z. [„kupující nemá práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu, kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy. To neplatí, ujistil-li ho prodávající výslovně, že věc je bez vad, anebo zastřel-li vadu lstivě.“] míří na případy, kdy má kupující objektivně možnost vadu věci poznat při uzavření smlouvy, nikoliv v jiný okamžik. Jde o takové situace, kdy na vadu, kterou předmět koupě má, sice nebyl kupující prodávajícím přímo výslovně upozorněn, avšak jedná se o takovou vadu, které si kupující musel nebo alespoň měl při běžné opatrnosti všimnout. Je nepochybné, že toto ustanovení může dopadat jen na ty situace, kdy kupující má reálnou možnost se s předmětem koupě již při uzavírání smlouvy seznámit, např. nekupuje věc, která má být teprve vyrobena, případně věc, která již vyrobena je, ale neměl možnost se s ní při uzavírání smlouvy seznámit. V takovém případě pak prohlídku vykoná až při přechodu nebezpečí škody na věci podle § 2104 nebo 2105 o. z.
II. Ujištění prodávajícího ve smyslu § 2013 o. z., že věc má určité vlastnosti, zejména vlastnosti kupujícím vymíněné, anebo že nemá žádné vady, nemusí být součástí uzavřené kupní smlouvy; postačí, došlo-li k němu při jejím sjednávání.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 33 Cdo 3794/2023, ze dne 29. 10. 2024)