K odměňování členů statutárního orgánu SVJ
Na rozdíl od zákona o obchodních korporacích občanský zákoník výslovně nestanoví, jakými ustanoveními se řídí práva a povinnosti mezi společenstvím vlastníků a členem jeho statutárního orgánu. V obecné rovině jsou však i nadále použitelné závěry dosavadní judikatury přijaté v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, podle nichž výkon funkce člena statutárního orgánu není závislou prací ve smyslu § 2 zákoníku práce, a i když si člen statutárního orgánu a právnická osoba pro svůj vztah ujednají režim zákoníku práce, takové ujednání neučiní z jejich vztahu vztah pracovněprávní.
Rozhodování o výši odměn členů statutárních orgánů patří do působnosti shromáždění. Tato působnost je výlučná a nelze ji zúžit. Jde o ustanovení kogentní, od něhož se nelze odchýlit.
Jelikož úprava odměňování členů statutárního orgánu společenství obsažená v § 1208 písm. c) o. z. spočívá v zásadě na podobných principech jako úprava odměňování členů volených orgánů obchodní korporace, lze při posuzování nároku člena statutárního orgánu společenství přiměřeně vyjít ze závěrů judikatury přijaté k výkladu zákona o obchodních korporacích.
Aby členu statutárního orgánu společenství vznikl nárok na odměnu, musel by tento nárok vyplynout z rozhodnutí shromáždění. Ze zákona se přitom nepodává, že by shromáždění muselo rozhodovat o odměně členů statutárního orgánu vždy předem (do budoucna), může proto o odměně rozhodnout i dodatečně za uplynulé období. Jestliže o odměně členů statutárního orgánu nerozhodne, případně takovou odměnu neschválí, platí, že člen statutárního orgánu vykonává svou funkci bezplatně. Není tudíž možné, aby výši odměn stanovila smlouva uzavřená mezi společenstvím a členem statutárního orgánu, aniž by o tom rozhodlo shromáždění. Bez rozhodnutí shromáždění není takové ujednání o plnění pro společenství závazné (je vůči němu neúčinné).
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 26 Cdo 2663/2024, ze dne 26. 2. 2025)
Aktivní legitimace k vydání bezdůvodného obohacení podle 2994 o. z.
Jestliže podnájemce (coby disponent) následně cizí věc (předmět užívání), aniž by mu k takovému nakládání s ní svědčilo oprávnění, přenechá k užívání třetí osobě, odpovídá i za toto jednání podnájemce pronajímateli (též) nájemce sám. Jinými slovy, nájemce odpovídá též za řádný výkon podnájmu, je-li sjednán. Proto nájemci § 2994 o. z. právo na vydání bezdůvodného obohacení vůči takovému neoprávněnému uživateli nezakládá.
Žalobkyně (cob nájemce) tak v projednávané věci není aktivně (věcně) legitimována domáhat se vydání bezdůvodného obohacení dle § 2994 o. z. vůči faktickým uživatelům věci – předmětných jednotek, jimž bylo podnájemcem (coby neoprávněným disponentem) přenecháno za trvání podnájemního vztahu jejich užívání. Taková věcná legitimace náleží vlastníku věci.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 26 Cdo 3353/2024, ze dne 25. 2. 2025)