ÚS: Řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce
Výklad § 106 odst. 1 písm. f) daňového řádu, který umožňuje po provedení daňové exekuce bez dalšího zastavit řízení o návrhu na vyloučení věci z daňové exekuce pro bezpředmětnost, z ústavního hlediska obstojí. Článek 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod nevyžaduje, aby se v řízení o návrhu na vyloučení věci z daňové exekuce pokračovalo, byť by případné zjištění, že správce daně nesprávně považoval navrhovatelovu věc za věc daňového dlužníka, usnadnilo navrhovateli přístup k odškodnění za nesprávný úřední postup.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 3716/25, ze dne 31. 3. 2026)
ÚS: Náhrada hotových výdajů a odměny ustanoveného advokáta
Závěr obecných soudů, podle něhož se náhrada hotových výdajů a odměna ustanoveného advokáta řadí mezi náklady státu podle § 148 odst. 1 občanského soudního řádu, představuje tzv. kvalifikovanou vadu při výkladu právní úpravy a porušení základního práva stěžovatelů na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 3062/25, ze dne 2. 4. 2026)
ÚS: Soudní rehabilitace v případě zastavení trestního stíhání
V řízeních, ve kterých dochází k aplikaci zákonů, jimiž se demokratický právní stát snaží reagovat na křivdy vzniklé za minulého nedemokratického režimu, musí teleologický přístup k výkladu práva převážit nad čistě dogmatickým gramatickým výkladem tak, aby byl v maximální míře naplněn účel rehabilitačních a na ně navazujících předpisů, jímž je zmírnění křivd spáchaných předchozím režimem. Z dikce § 33 odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci vyplývá, že nepostihuje jen situace, kdy nedošlo k zahájení trestního stíhání, nýbrž všechny v úvahu přicházející situace, s výjimkou pravomocných nespravedlivých odsouzení, což vyplývá z formulace „i když nebylo zahájeno trestní stíhání“ a jejího teleologického výkladu, založeném na smyslu zákona o soudní rehabilitaci. Pokud založily obecné soudy svoje rozhodnutí na právní interpretaci, která je v rozporu s principy spravedlnosti, porušily tím právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
U návrhu podaného podle § 33 odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci zákon nestanoví žádnou zákonnou lhůtu pro jeho podání a o návrhu je nutno rozhodnout v senátu podle § 7 odst. 3 zákona o soudní rehabilitaci, který je lex specialis k § 14 odst. 1 trestního řádu a k zákonu o soudech a soudcích, a to bez ohledu na novelu přijatou zákonem č. 319/2024 Sb., jejíž podstatou byla změna systematiky obsazení soudů a omezení rozhodování v senátech ve prospěch rozhodování samosoudcem. Rozhodla-li o návrhu stěžovatele na vyslovení soudní rehabilitace samosoudkyně obvodního soudu, nelze tento postup považovat za ústavně souladný (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 362/26, ze dne 25. 3. 2026)