Postoupení pohledávky zajištěné zástavním právem
I. Zákonným důsledkem postoupení pohledávky zajištěné zástavním právem (§ 1880 odst. 1 o. z.) není přechod těch práv vyplývajících z vedlejších ujednání, která se váží pouze k zástavnímu právu zajišťujícímu postupovanou pohledávku (tedy ke vztahu zástavce a zástavního věřitele), nejsou imanentně spojena s vlastním zajištěním (zástavním právem) a nemají bezprostřední vazbu na zajišťovanou pohledávku.
II. Postoupení pohledávky nebrání následnému (či současnému) postoupení smlouvy v tom rozsahu, jehož se smlouva o postoupení pohledávky netýká, ačkoliv je postupovaná pohledávka s následně postupovanou smlouvou spjata.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 21 Cdo 3283/2024, ze dne 28. 4. 2025)
Zásah do práv nezletilé osoby prováděním opakovaných výslechů
Evropský soud pro lidská práva po členských státech požaduje, aby zajistily nejen ochranu dětí před samotným pachatelem, ale také trvá na důsledné prevenci před sekundární viktimizací dětí způsobenou postupy orgánů činných v trestním řízení. Jakékoli zásahy do práv dětských obětí, včetně nadměrného počtu výslechů, musí být vždy pečlivě zvažovány a minimalizovány.
Uzavřel-li odvolací soud, že „pouhou skutečnost, že nastala procesní situace, kdy výslech žalobkyně musel být opakován (resp. doplňován s ohledem na výsledky provedeného dokazování a nově objevené důkazní prostředky), nelze považovat za nesprávný úřední postup,“ s tím, že „primárním účelem trestního řízení je zajistit, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni,“ a že „odvolací soud pak nemá žádnou pochybnost o tom, že v posuzovaném trestním řízení se trestní soud vždy respektoval pokynu instančně nadřízeného soudu a že opakovaná provedení výslechu žalobkyně byla nezbytné k tomu, aby došlo k odhalení a spravedlivému potrestání pachatele,“ jeho právní závěr neobstojí, neboť je příliš paušální. Odvolací soud se totiž měl důsledně zabývat i tím, z jakého důvodu bylo potřeba výslechy opakovat, s ohledem na to, že nesprávný úřední postup, jenž vyústil v opakovaný výslech nezletilé, může spočívat i v tom, že skutečnosti, které mohly být zjištěny při výslechu jediném (nebo při již uskutečněném předchozím výslechu), zjištěny nebyly, a proto bylo nutno je zjišťovat při výslechu dalším. Jestliže taková situace nastala, byl tím porušen příkaz minimalizace zásahu do práv poškozené nezletilé osoby prováděním jejích opakovaných výslechů a zároveň je dáno pochybení na straně orgánů činných v trestním řízení, které mají zásadně vyslechnout zvlášť zranitelnou osobu způsobem, aby opakovaný výslech už nebyl potřeba. V posuzované věci je tedy důležité se zabývat i okolnostmi, proč ke zjištění skutečností podstatných pro trestní řízení nepostačovaly výslechy nezletilé žalobkyně předcházející kasaci ze strany Nejvyššího soudu, jenž uložil její opakovaný výslech. Vyhodnocení je třeba provést adresně pro každý z opakovaných výslechů.
Protože odvolací soud k takovému vyhodnocení nepřistoupil, je jeho posouzení neúplné a tudíž nesprávné.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 30 Cdo 2865/2024, ze dne 10. 4. 2025)