ÚS: Rozhodování o obnově trestního řízení ve veřejném zasedání
Je-li v řízení o povolení obnovy coby nový důkaz předložen úřední záznam výpovědi poškozeného jako důležitého svědka, kterou byla podstatným způsobem změněna jeho dřívější výpověď, je povinností rozhodujícího soudu nařídit ve věci veřejné zasedání (§ 286 odst. 1, odst. 2 trestního řádu) a takového důležitého svědka v něm v rámci obnovovacího řízení vyslechnout, a to i za situace, kdy v původním trestním řízení nebylo prováděno dokazování z důvodu sjednání a schválení dohody o vině a trestu odsuzujícím rozsudkem (§ 314r odst. 4 trestního řádu). Opačný postup odporuje právům stěžovatele na přístup k soudu a soudní ochranu, jakož i principu presumpce neviny.
Zamítl-li soud v rozporu s § 286 odst. 1, 2, věta druhá, trestního řádu návrh na povolení obnovy řízení v neveřejném zasedání, přestože nový důkazní návrh na provedení úředního záznamu o výpovědi poškozeného nebyl obsažen ani navržen v předchozím řízení o povolení obnovy řízení, a stížnostní soud tento postup akceptoval, bylo tím porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i jeho právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 262/25, ze dne 9. 4. 2025)
ÚS: Výklad daňových zákonů a dotváření práva
Restriktivnímu či extenzivnímu výkladu ustanovení daňových zákonů při využití obecně uznávaných interpretačních metod ústavní pořádek nebrání. Neurčitost zákona a možnost jeho jiného výkladu bez dalšího nezakládá důvod pro upřednostnění výkladu, který je pro daňového poplatníka mírnější (princip in dubio mitius). Při dotváření práva u daňových zákonů je z důvodu ochrany oprávněné důvěry v právo třeba dbát zvýšené opatrnosti, ale ani zde dotváření práva není vyloučeno.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 2693/23, ze dne 30. 4. 2025)
ÚS: Hazardová vyhláška hlavního města Prahy
Regulace hazardu založená na rozumném kompromisu mezi respektováním postojů jednotlivých městských částí a vlastní koncepcí regulovat hazard plošně podle jednotlivých městských částí má racionální vztah k legitimním cílům omezit hazard na území hlavního města Prahy a respektovat vlastní, právem dané územní členění. Ustanovení obecně závazné vyhlášky zakládající takovou regulaci hazardních her, tedy také regulaci plošnou podle území jednotlivých městských částí hlavního města Prahy, proto neodporují ústavnímu principu rovnosti a zákazu diskriminace. Nepředstavují ani nepřípustný plošný zákaz, protože provozování hazardních her doprovází z hlediska veřejného pořádku obecně společensky škodlivé jevy a takovou formu regulace výslovně předpokládá § 12 odst. 1 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách. Z obdobných důvodů nejde ani o zneužití působnosti hlavním městem Prahou, nepřiměřený zásah do svobody podnikání, ani o rozpor s § 19a odst. 1 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů. U výkladu téhož ustanovení je třeba zohlednit, že samospráva územních samosprávných celků se zaručuje v čl. 8 Ústavy a mimo jiné za podmínek podle čl. 101 odst. 4 Ústavy.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky Pl.ÚS 24/24, ze dne 23. 4. 2025)