Přítomnost záznamu komunikace obviněného s obhájcem v soudním spise
V případě zajištění nosičů dat a jejich obsahu zahrnujícího mimo jiné i komunikaci obviněného s obhájcem a údaje, které nejsou zcela zjevně potřebné pro trestní řízení a neoprávněně zasahují do práva na soukromí a na informační sebeurčení poškozených, představuje nesprávný úřední postup soudu to, že soud nezajistil, aby se takové informace do spisu vůbec nedostaly. Naopak skutečnost, že k těmto údajům jako k součásti spisu měli státní zástupce a ostatní obžalovaní a jejich obhájci přístup a byli s nimi (jako se součástí znaleckého posudku) seznámeni, či to, že jsou tyto údaje jako součást znaleckého posudku nadále založeny ve spisu, je pak „pouhým„ důsledkem výše uvedeného prvotního pochybení soudu, k němuž lze přihlédnout při posuzování rozsahu újmy poškozeného, ale samostatný nesprávný úřední postup již nepředstavuje. Ostatní účastníci trestního řízení totiž mají právo do spisu nahlížet a pořizovat si z něj kopie a rovněž mají být seznámeni s důkazy zajištěnými až ve fázi řízení před soudem.
Neujasnění si této základní otázky, jaký postup orgánů činných v trestním řízení (soudu) lze kvalifikovat jako nesprávný úřední postup a co je jen jeho následkem, pak je patrné i z toho, že ačkoliv za nesprávný úřední postup považoval odvolací soud pouze předání znaleckého posudku s blue-ray disky státnímu zástupci, ostatním spoluobžalovaným a jejich obhájcům, nikoliv však jejich trvající založení do trestního spisu, uzavřel současně, že obavy ze zneužití těchto materiálů založených ve spise lze zohlednit jako újmu poškozených, aniž pak tuto skutečnost při posuzování rozsahu újmy žalobců a na to navazující stanovení přiměřeného zadostiučinění ve svých úvahách výslovně promítl. Právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž v uvedeném rozsahu nesprávné, neboť odvolací soud chybně určil, v čem spočívá nesprávný úřední postup orgánů činných v trestním řízení, a tudíž jsou předčasné i jeho úvahy o rozsahu způsobené újmy a o existenci příčinné souvislosti, kterou tak zjišťoval mezi nesprávnými skutečnostmi.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 30 Cdo 1849/2024, ze dne 16. 4. 2025)
Sjednání postupu pro uzavření smlouvy podle zákona o zakázkách
Ustanovení § 4 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon o zakázkách„), připouští, aby se kontraktačnímu procesu podle tohoto zákona podřídil i takový zadavatel, který k tomu není povinen. Stejný závěr se podává též z § 1770 o. z., jenž připouští, aby strany ujednaly pro uzavření smlouvy jiný postup než upravený občanským zákoníkem.
Námitka dovolatele, že dospěly-li soudy nižších stupňů k závěru, že smlouva nebyla uzavřena podle zákona o zakázkách, měly se dále zabývat otázkou, zda nedošlo k uzavření smlouvy faktickou akceptací podle § 1744 o. z., plyne z nepochopení principů subsidiarity občanského zákoníku a dispozitivity právní úpravy, které dávají účastníkům určitou volnost v uspořádání vzájemných vztahů dohodou (autonomie vůle a smluvní svoboda). Pokud smluvní strany podřídily kontraktační proces zákonu o zakázkách, pak ve smyslu výše uvedeného § 1770 o. z. zvolily zvláštní postup pro uzavření smlouvy, který se prosadí nejen pro případ, že smlouva v souladu s tímto postupem uzavřena bude, ale též pro případ, že smlouva uzavřena nebude, neboť zvolený zvláštní postup nebyl plně dodržen. Odvolací soud tudíž postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, pokud otázku, zda mezi kontrahenty došlo k uzavření smlouvy, posuzoval podle zvláštní úpravy, již kontrahenti pro kontraktační proces zvolili.
(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 25 Cdo 1291/2024, ze dne 14. 4. 2025)