ÚS: Doktrína zesílených důvodů ve věcech dlouhotrvající vazby
I. Obviněný nesmí být ponechán ve vazbě kvůli podezření z takové trestné činnosti, z níž doposud nebyl obviněn (čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod ve spojení s § 68 odst. 1 trestního řádu).
II. Na košatá a obsáhlá podání nemusí vazební soud reagovat stejně košatým a obsáhlým rozhodnutím. Vazební soud nemusí ani reagovat na všechny dílčí argumenty podání, zejména je-li podání spíše koláží vší myslitelné judikatury bez nějakého rozumného vztahu k právě řešené věci. Soudní rozhodnutí je praktickým dílem a nemusí se vypořádávat s argumentací, která na právě řešenou věc nemůže mít vliv. Vazební soud se však musí vypořádat s konkrétní a podstatnou argumentací obviněného (čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny).
III. Vazební soudy mohou převzít nebo odkázat na odůvodnění jiných vazebních rozhodnutí, přirozeně v téže trestní věci, pokud obviněný neuvádí žádnou novou argumentaci a ve svých opakovaných podáních jen „dokola“ opakuje stejné argumenty (čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny).
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 1563/25, ze dne 6. 8. 2025)
ÚS: Odmítnutí opatrovníka pro správu jmění dítěte
Při aplikaci § 931 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku jsou obecné soudy povinny posuzovat, zda rodič negativní volby osoby poručníka, resp. opatrovníka, nezneužívá a zda jedná rozumně a v souladu s nejlepším zájmem dítěte, přičemž jak zneužití práva, tak jeho výkon v rozporu se zájmem dítěte, vylučují poskytnutí ochrany tomuto právu samy o sobě.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 1499/25, ze dne 18. 8. 2025)
ÚS: Zachování restitučního nároku
Z hlediska práva na ochranu a uspokojení restitučního nároku nelze činit rozdíl mezi oprávněnými osobami, které žádají o naturální náhradu podle § 11a odst. 1 zákona o půdě, a oprávněnými osobami, které žádají o finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě. Jejich postavení musí být rovné.
Obecně platí, že žádostí o finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě a jejím poskytnutím v neúplné (částečné) výši restituční nárok nezaniká, nebyl-li zjištěn jednoznačný projev vůle oprávněné osoby se zbytku restitučního nároku vzdát. V případě zjištění takové vůle je třeba vzhledem k okolnostem věci posoudit, zda jí lze přiznat příslušné právní účinky.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 1932/24, ze dne 5. 8. 2025)