ÚS: Promlčení nároků pozůstalých při úmrtí blízké osoby
Podle § 444 odst. (3) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. května 2005 do 31. ledna 2013, měla konkrétně vymezená skupina pozůstalých osob právo na jednorázové paušální odškodnění za škodu usmrcením osoby jim blízké. Z judikatury Ústavního soudu (Pl. ÚS 16/04 ze dne 4. května 2005 (N 98/37 SbNU 321; 265/2005 Sb.) vyplývalo, že pokud tento paušál nebyl dostatečnou satisfakcí, mohl se pozůstalý domáhat další satisfakce podle § 13 odst. (2), (3) téhož zákona o náhradě nemajetkové újmy při zásahu do osobnostních práv. Nekoncepčnost právní úpravy založená tím, že zákonodárce stanovil odškodnění pouze paušálně, vyvolala v rovině hmotněprávní i procesněprávní dvojkolejnost, neboť podle předchozí právní úpravy se právo na náhradu škody promlčovalo jinak než právo na náhradu nemajetkové újmy, jinak též byla stanovena věcná příslušnost soudů. Zatímco u práva na náhradu škody zákon č. 40/1964 Sb. kombinoval tříletou objektivní promlčecí lhůtu s dvouletou subjektivní (§ 106 odst. 1 a 2), právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích se promlčovalo pouze v objektivní tříleté lhůtě (§ 101). Pokud obecné soudy při posuzování nároku na náhradu újmy stěžovatelky (vdovy) tvrzeným usmrcením jejího manžela nevzaly při úvaze o promlčení práva tuto dvojkolejnost v potaz, porušily tím právo stěžovatelky zaručené čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 2422/25, ze dne 30. 10. 2025)
ÚS: Zásada individualizace rozhodování soudů o střídavé péči
Civilní soudy při rozhodování o péči a styku s dítětem by měly pečlivě zkoumat také případné specifické okolnosti týkající se konkrétního dítěte, které by mohly bránit jeho svěření do střídavé péče. V každém případě musí soudy své rozhodnutí o konkrétní formě péče přesvědčivě odůvodnit a vyvarovat se paušalizujících závěrů bez navázání na konkrétní potřeby dítěte. Pokud se soudy odchylují od svých dosavadních závěrů v dané věci, musí svá rozhodnutí odůvodnit o to přesvědčivěji.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 2007/25, ze dne 29. 10. 2025)
ÚS: Náhrada škody při zastavení trestního stíhání pro nepříčetnost
Je-li trestní stíhání zastaveno pro nepříčetnost obviněného v době činu a nevyjde-li najevo svévole orgánů činných v trestním řízení, ústavní pořádek nezaručuje právo na náhradu škody trestním stíháním způsobené.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 1621/25, ze dne 29. 10. 2025)