Zakročovací povinnost poškozeného při zastoupení ve vyvlastňovacím řízení
I. Ustanovení § 2903 o. z. [„(1) Nezakročí–li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit. … (2) Při vážném ohrožení může ohrožený požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy.“] upravuje, jak si má počínat osoba, jíž hrozí vznik újmy. Je na ohroženém, aby přiměřeným způsobem čelil událostem, z nichž mu může vzniknout újma, a pokud tak neučiní, přičítá se v odpovídajícím rozsahu následek jemu samému. Právním následkem jeho nečinnosti je pak stav, kdy poškozenému nevzniká nárok na náhradu újmy vůči škůdci. Důvodem je, že poškozený škodu fakticky způsobil, respektive neučinil vše, co by rozumná osoba na obranu svých práv učinit měla.
Uvedené pravidlo je specifickým projevem pravidla obecnějšího vyjádřeného v § 2918 o. z. [„Vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.“], který upravuje spoluúčast poškozeného. Obecně platí, že daná ustanovení je třeba vykládat ve vzájemném souladu, a to tak, že ve smyslu § 2903 o. z. poškozený nese ze svého, čemu mohl zabránit, avšak jen v rozsahu, který vyplývá z pravidel o spoluúčasti poškozeného. Nezakročí-li poškozený proti škodě, která mu hrozí, zpravidla protiprávně nejedná, neboť neexistuje obecná povinnost chránit vlastní jmění před vznikem škody. Z uvedeného vyplývá, že v případě, kdy jsou pro vznik odpovědnosti nutné protiprávnost a zavinění, se pro spoluúčast poškozeného nevyžaduje protiprávnost ani zavinění v pravém slova smyslu, nýbrž jen absence potřebné pečlivosti aplikovatelné vůči vlastním statkům. Kritéria pro posuzování této potřebné pečlivosti se však zcela shodují s kritérii pro posuzování zavinění. Při posuzování spoluúčasti poškozeného je namístě uplatnit tzv. princip rovného přístupu: pro přičtení škody jak škůdci, tak poškozenému mají platit stejné zásady.
II. V posuzovaném řízení o náhradu škody tvrzeně způsobené nedostatečným hájením zájmů účastníka jeho opatrovníkem ve vyvlastňovacím řízení nelze bez dostatečných skutkových zjištění uzavřít, že si poškozený způsobil škodu sám porušením zakročovací povinnosti; je nutno posoudit, zda mezi jednáním poškozeného a vznikem škody byla dána příčinná souvislost, tj. zda za dané situace mohl poškozený opravné prostředky včas využít a zda byly způsobilé zvrátit pravomocné rozhodnutí o vyvlastnění, respektive o výši náhrady za vyvlastnění. Odvolací soud se měl zabývat tím, kdy a jak zastoupení poškozeného opatrovníkem skončilo a odkdy a jakým způsobem mohl poškozený svá práva hájit sám.
Přitom je třeba vzít v úvahu zejména, že v době zastupování poškozeného opatrovníkem bylo logické, že rozhodnutí bylo doručeno zástupci (opatrovníku) poškozeného a bylo na zástupci, aby případně opravné prostředky využil. Nelze bez dalšího vytýkat poškozenému, že nehájil svá práva, pokud mu byl ustanoven opatrovník právě proto, že je hájit nemohl.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 25 Cdo 2881/2024, ze dne 22. 10. 2025)
Platové kritérium interpretace „rozsáhlých„ děl členem orchestru
Základním vodítkem pro zařazení členů orchestru do platových tříd podle katalogu prací je „repertoár toho kterého hudebního tělesa„; na jeho základě lze usoudit, jaké nejnáročnější práce ve smyslu § 123 odst. 2 zák. práce budou (jsou) „po tom kterém hráči orchestru“ požadovány.
Zařazení člena orchestru do 13. platové třídy podle položky 2.14.09 katalogu prací předpokládá kumulativní splnění čtyř podmínek: – 1. musí jít o jedinečnou interpretaci, 2. musí jít o interpretaci sólových částí baletních, instrumentálních, vokálních nebo vokálně-instrumentálních děl, 3. musí jít o díla nejnáročnější a 4. o díla rozsáhlá.
Pro splnění kritéria interpretace „rozsáhlých“ děl představujícího jednu z podmínek pro zařazení člena orchestru do 13. platové třídy podle položky 2.14.09 přílohy nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, není nutné, aby člen orchestru interpretoval sólové části „nejrozsáhlejších“ baletních, instrumentálních, vokálních nebo vokálně-instrumentálních děl. Postačí, že interpretuje sólové části rozsáhlých baletních, instrumentálních, vokálních nebo vokálně-instrumentálních děl, tj. díla rozsáhlejší než (svým rozsahem) běžná.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 21 Cdo 453/2025, ze dne 11. 11. 2025)