IV.ÚS 2949/23 -pozitivní povinnosti nemocnice při riziku sebevraždy / III.ÚS 2160/25 – odmítnutí rozšíření styku rodiče s dítětem / Pl.ÚS 38/24 – vyloučení nájemců rekreačních staveb z přísp. na bydlení / II.ÚS 2675/25 – připuštění poškozeného k hl.lí

ÚS: Pozitivní povinnosti nemocnice při riziku sebevraždy

 

S ohledem na pozitivní závazky plynoucí z práva na život podle čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je třeba podústavní právo vykládat tak, že pokud zdravotnické zařízení ví nebo má vědět o skutečném a bezprostředním riziku, že se jednotlivec hospitalizovaný v souvislosti se svým duševním onemocněním pokusí o sebevraždu, je povinno přijmout rozumná preventivní opatření, aby takovému pokusu předešlo.


(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 2949/23, ze dne 2. 12. 2025)

 

 

ÚS: Odmítnutí rozšíření styku rodiče s dítětem

 

Obecné soudy se dopustí porušení práva rodiče na rodinný život a na péči o děti a jejich výchovu zaručená čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a porušení práva na soudní ochranu zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod, pokud odmítnou rozšířit styk rodiče s dítětem bez přesvědčivého a dostatečného odůvodnění, majícího původ v provedeném dokazování.


(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 2160/25, ze dne 4. 12. 2025)

 

 

ÚS: Vyloučení nájemců rekreačních staveb z příspěvku na bydlení

 

Nemá-li vyloučení nájemců užívajících k trvalému bydlení stavbu pro individuální či rodinnou rekreaci z příspěvku na bydlení podle § 24a odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 17/2022 Sb., zákona č. 456/2022 Sb. a zákona č. 407/2023 Sb., legitimní cíl v podobě věcného, hodnotového či jiného ústavně relevantního argumentu, jde o svévolné rozlišování v rozporu s ústavním požadavkem rovného zacházení ve smyslu čl. 1 ve spojení s čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod v souvislosti s právem na bydlení jako součásti práva na přiměřené zabezpečení v hmotné nouzi.


Zákaz svévole při rozlišování v přístupu k právu na bydlení naplňuje takový výklad § 24a odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 17/2022 Sb., zákona č. 456/2022 Sb. a zákona č. 407/2023 Sb., že nárok na příspěvek na bydlení zahrnuje také nájemce, který užívá k trvalému bydlení stavbu pro individuální či rodinnou rekreaci.


(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky Pl.ÚS 38/24, ze dne 10. 12. 2025)

 

 

ÚS: Připuštění poškozeného k hlavnímu líčení

 

Osoba, která o sobě tvrdí, že je poškozenou v trestním řízení a že splňuje požadavky stanovené trestním řádem (zejména podle § 43 odst. 1 a 2, § 44 a § 206 odst. 3 a 4 a § 229 trestního řádu), uplatňuje právo na soudní ochranu ve formě práva být připuštěna do zahájeného trestního řízení. Jsou-li tyto podmínky splněny, a nepřipustí-li ji přesto soud jako poškozenou do trestního řízení bez náležitého odůvodnění, poruší tím její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, neboť je na jejím uvážení, a nikoli soudu, zda právo na odškodnění uplatní v trestním řízení, nebo žalobou v občanskoprávním řízení. Uvedené platí tím spíše za situace, kdy z popisu trestných činů v návrhu na potrestání jednoznačně plyne, že jednáním obviněného byla poškozené stěžovatelce způsobena újma. Z hlediska postavení poškozeného v trestním řízení je lhostejné, jak je jednání kvalifikováno v obžalobě či návrhu na potrestání, neboť soud není právní kvalifikací vázán (§ 220 odst. 3 trestního řádu).


(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 2675/25, ze dne 26. 11. 2025)