Odměna advokáta společně zastupujícího více účastníků
Odměna advokáta společně zastupujícího více účastníků podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, se určí tak, že u každého účastníka se plná odměna krátí o aritmetický průměr procentních hodnot uvedených v tomto ustanovení v závislosti na počtu účastníků.
(podle odmítavého usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 25 Cdo 1552/2025, ze dne 16. 12. 2025)
Z odůvodnění:
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání mají žalovaní vůči žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) byla vypočtena podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1, § 9a odst. 1 písm. a) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“). K tomu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, jež je rozdělena každému ze žalovaných v poměru 1/3 a 21% náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Advokát žalovaných učinil ve věci jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání ze dne 30. 5. 2025, za který mu náleží mimosmluvní odměna podle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu.
14. Podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za druhou a každou další takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu snížená mimosmluvní odměna. Mimosmluvní odměna se snižuje za druhou osobu o 20 %, za třetí osobu o 40 %, za čtvrtou osobu o 60 % a za pátou a každou další osobu o 80 %.
15. Změna § 12 odst. 4 advokátního tarifu provedená vyhláškou č. 258/2024 Sb. s účinností od 1. 1. 2025 byla odůvodněna snahou předkladatele zohlednit relativně nižší náročnost právní služby (vzhledem k jednotlivým klientům), která by se v praxi měla snižovat se zvyšujícím se počtem klientů, dále zohlednit požadavek na dostatečnou jednoduchost právní úpravy odměňování, neboť rozhodování o odměně, resp. náhradě nákladů řízení, je otázkou nemeritorní, rozhodování o této otázce by tedy nemělo být příliš složité (viz odůvodnění vyhlášky č. 258/2024 Sb. v databázi beck-online). Znění citovaného ustanovení vyvolává vzhledem k užití řadových číslovek dojem, že pro určení odměny je důležité pořadí zastupovaných účastníků. Je-li však smyslem úpravy snížit odměnu tím více, čím více je účastníků zastoupených týmž advokátem, musí být rozhodující jejich počet, nikoli pořadí. Kromě toho v případě zastupování více samostatných společníků, kteří uplatňují, nebo je proti nim uplatňováno více různých nároků, je třeba odměnu, která je součástí náhrady nákladů řízení přiznávané těmto účastníkům, a nikoli zástupci, rozvrhnout poměrně mezi jednotlivé účastníky podle jednotného objektivního kritéria, jímž je tarifní hodnota odpovídající nárokům připadajícím na toho kterého účastníka, aby nebyl neodůvodněně některý z nich zvýhodněn či znevýhodněn. Se zřetelem k uvedenému je namístě citované ustanovení vyložit tím způsobem, že odměna advokáta společně zastupujícího více účastníků se podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu určí tak, že u každého účastníka se plná odměna krátí o aritmetický průměr procentních hodnot uvedených v tomto ustanovení v závislosti na počtu účastníků (tj. v daném případě 0 % + 20 % + 40 % = 60 % : 3 = 20 %).
16. Náhrada nákladů zastoupení jednotlivých žalovaných se tedy vypočítá takto: žalovaná 1) – tarifní hodnota 120.000 Kč – nekrácená odměna 5.900 Kč – krácená 4.720 Kč + poměrná část náhrady hotových výdajů 150 Kč + náhrada DPH 1.023 Kč = 5.893 Kč; žalovaný 2) – tarifní hodnota 30.000 Kč – nekrácená odměna 2.300 Kč – krácená 1.840 Kč + poměrná část náhrady hotových výdajů 150 Kč + náhrada DPH 418 Kč = 2.408 Kč; žalovaný 3) – tarifní hodnota 90.000 Kč – nekrácená odměna 4.700 Kč – krácená 3.760 Kč + poměrná část náhrady hotových výdajů 150 Kč + náhrada DPH 821 Kč = 4.731 Kč.
K důvodnosti návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. (1) písm. e) občanského soudního řádu (o. s. ř.)
Aplikace § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. má být zdrženlivá, avšak exekuce nemá být vedena do nekonečna, neumožňuje-li aktuální situace povinného pokrýt ani náklady exekuce a není-li reálná perspektiva změny v přiměřené době.
Při posuzování zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. vychází exekuční soud nejen ze zprávy exekutora a obsahu spisu, ale i z vlastních zjištění. Exekuční soud musí na základě vlastního šetření prověřit, zda případné další dotazy a lustrace ze strany soudního exekutora mohou v budoucnosti vést ke zjištění dalšího postižitelného majetku povinného, jenž by pokryl alespoň náklady exekuce. Přitom perspektiva, že povinný v dosažitelné (přiměřené) budoucnosti nabude majetek, musí být reálná, nikoliv jen hypotetická. V případě, že by ani v blízké budoucnosti nebylo možné očekávat vymožení alespoň části pohledávky, je namístě stav nedobytnosti promítnout do zastavení exekuce.
Nepostačuje zde paušální konstatování exekučního soudu, že exekuce je v dané věci vedena po poměrně krátkou dobu, pro vysokou dlužnou částku a nelze vyloučit, že povinný v budoucnu nabude nějaký majetek či splní podmínky pro přiznání dávek invalidního důchodu, které by mohly být v exekučním řízení postiženy. Soud musí sám zhodnotit reálnou perspektivu, zda povinný v dosažitelné (přiměřené) budoucnosti může nabýt majetek či příjem, a to s přihlédnutím především k jeho věku a zdravotnímu stavu; současně zhodnotí, jaké další kroky hodlá soudní exekutor k vymožení pohledávky oprávněného učinit a zda vůbec mohou vést alespoň ke krytí nákladů exekuce.
(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 20 Cdo 2852/2025, ze dne 2. 12. 2025)