Přezkum rozhodnutí představenstva odmítnout poskytnutí vysvětlení
Smyslem a účelem požadavku, aby dozorčí rada přezkoumala rozhodnutí představenstva, kterým odmítlo akcionáři poskytnout vysvětlení, ještě předtím, než akcionář uplatní právo na vysvětlení žalobou u soudu, je – v souladu se zásadou minimalizace zásahů soudu do vnitřních poměrů obchodních korporací – zajistit, aby před ingerencí ze strany soudu akcionář vyčerpal všechny možnosti, jak se svého práva domoci, v rámci vnitřního fungování společnosti.
Dá-li dozorčí rada (předseda dozorčí rady) akcionáři jednoznačně najevo, že s poskytnutím vysvětlení nesouhlasí (§ 360 odst. 3 z. o. k.), je smysl a účel požadavku, aby dozorčí rada přezkoumala rozhodnutí představenstva o odmítnutí poskytnout vysvětlení, naplněn.
Jestliže dozorčí rada (třeba i z vlastní iniciativy) na valné hromadě vyjádří souhlas s rozhodnutím představenstva o odmítnutí vysvětlení, není důvod, proč by akcionář měl znovu (ryze formálně) žádat dozorčí radu, aby opětovně určila, že podmínky pro odmítnutí vysvětlení nenastaly (viz § 360 odst. 2 z. o. k.).
Jestliže na valné hromadě předseda dozorčí rady (za přítomnosti jejích členů) výslovně podpořil rozhodnutí představenstva neposkytnout akcionáři vysvětlení, a toto své stanovisko označil jako stanovisko celé dozorčí rady, nelze případné formální pochybení při rozhodování dozorčí rady (nebo i skutečnost, že dozorčí rada jako kolektivní orgán nerozhodla vůbec) přičítat k tíži akcionáře.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 27 Cdo 1782/2025, ze dne 28. 1. 2026)
Přiměřené protiplnění ve smyslu § 241 insolvenčního zákona v případě smlouvy o zápůjčce
Pro posouzení, zda dlužník obdržel přiměřené protiplnění ve smyslu § 241 odst. 5 písm. b) insolvenčního zákona [„Zvýhodňujícím právním úkonem není … a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, … b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, … c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.„], je určující povaha celého smluvního vztahu, v jehož rámci bylo napadené soluční právní jednání uskutečněno. Aplikaci této výjimky nebrání sama o sobě skutečnost, že přiměřené protiplnění přijal dlužník dříve, než sám věřiteli poskytl plnění.
Smlouva o zápůjčce je obecně vzato smlouvou vzájemně ekvivalentní, v jejímž rámci zapůjčitel nejprve („napřed„) přenechá vydlužiteli určitý obnos, který se vydlužitel zavazuje později vrátit (splatit dluh ze zápůjčky), a to případně i s dohodnutými úroky (§ 2390 a § 2392 odst. 1 o. z.). Přenecháním peněz přitom smlouva o zápůjčce (coby reálný kontrakt) teprve vzniká. Jestliže tedy v souladu se smlouvou o zápůjčce vydlužitel uhradí zapůjčiteli sjednané úroky („cenu peněz„) ze zápůjčky, pak jde o plnění, za které i ve smyslu § 241 odst. 5 písm. b) insolvenčního zákona obdržel („napřed„) přiměřené protiplnění (zápůjčku ve formě peněžité částky).
(podle rozsudku Nejvyššího soudu senátní značky 29 ICdo 15/2024, ze dne 28. 1. 2026)