Promlčení práva na vrácení plnění z neplatné spotřebitelské úvěrové smlouvy
U práva spotřebitele na vydání bezdůvodného obohacení z plnění poskytnutého na základě absolutně neplatné spotřebitelské úvěrové smlouvy nelze použít § 394 odst. 2 obch. zák., vážící počátek běhu promlčecí doby ke dni plnění, pokud by tím byla porušena zásada efektivity ve smyslu ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie a spotřebiteli by byla znemožněna účinná ochrana jeho práv.
Čtyřletá promlčecí doba podle § 397 obch. zák. v takovém případě běží od okamžiku, kdy bylo postaveno najisto, že spotřebitel plnil bezdůvodně; v poměrech projednávané věci od doručení usnesení o zastavení exekuce povinnému.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky. 33 Cdo 2456/2025, ze dne 24. 2. 2026)
Nároky z pracovního úrazu uhrazené České kanceláři pojistitelů
I. V poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2006 neměl zaměstnanec, který utrpěl při pracovním úrazu škodu na zdraví, možnost volby, podle jakého právního předpisu se bude domáhat náhrady škody vůči svému zaměstnavateli; existoval-li mezi ním a zaměstnavatelem pracovněprávní vztah a došlo–li ke škodě na zdraví v důsledku pracovního úrazu, mohl se vůči zaměstnavateli domáhat náhrady škody výhradně podle zákoníku práce. Za těchto okolností zaměstnavatel neodpovídá vůči České kanceláři pojistitelů jako osoba bez pojištění odpovědnosti ve smyslu § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., a České kanceláři pojistitelů proto vůči němu nevzniká regresní nárok podle § 24 odst. 8 tohoto zákona.
II. Utrpěl-li zaměstnanec pracovní úraz, odpovídá zaměstnavatel za škodu na jeho zdraví ve smyslu § 190 odst. 1 zákoníku práce a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb.; na nároky zaměstnance na náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění a ztrátu na výdělku se zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci vztahuje. Nezaplatil–li zaměstnavatel příslušné částky přímo poškozenému zaměstnanci, ale České kanceláři pojistitelů jen proto, že zaměstnanec své nároky uplatnil nesprávným způsobem, nelze mu pojistné plnění odepřít pouze z tohoto důvodu; opačný závěr by byl přepjatým formalismem a popíral by samotný smysl existence zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 25 Cdo 676/2025, ze dne 18. 2. 2026)