Výše náhrady nemajetkové újmy na zdraví – bydliště poškozeného v zahraničí neovlivňuje výši náhrady nemajetkové újmy na zdraví
Nejvyšší soud (NS) rozhodl o dovolání žalobce, občana Spolkové republiky Německo, ve věci náhrady újmy na zdraví vzniklé při železniční nehodě na území České republiky. Dovolání žalobce bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Žalobce utrpěl v roce 2020 při vlakové nehodě v České republice závažná zranění s trvalými následky. V řízení se domáhal mimo jiné vyšší náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění, přičemž argumentoval, že výše náhrady by měla reflektovat jeho bydliště a životní úroveň v Německu, nikoli průměrnou mzdu v České republice.
Soudy nižších stupňů jeho nárok v této části zamítly s tím, že náhrada nemajetkové újmy byla stanovena v souladu s ustálenou judikaturou a metodikou vycházející z českého právního prostředí, která při stanovení výše náhrady vychází kromě jiného i z průměrné mzdy v národním hospodářství v České republice jako ze základní referenční jednotky.
NS se zabýval dosud neřešenou právní otázkou, zda může být bydliště poškozeného v zahraničí a s tím spojená odlišná životní úroveň relevantním kritériem pro stanovení výše náhrady nemajetkové újmy na zdraví a zda má být při zohlednění míry trvalých obtíží poškozeného zohledněna průměrná mzda v Německu, jak požadoval dovolatel.
Ø NS zdůraznil, že bydliště poškozeného v zahraničí ani rozdílná životní úroveň nejsou relevantními hledisky pro stanovení výše náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku.
Náhrada nemajetkové újmy na zdraví má kompenzovat utrpěnou bolest a trvalé následky, nikoli ekonomické poměry poškozeného. Život a zdraví mají v českém právu stejnou hodnotu bez ohledu na státní příslušnost, bydliště či majetkové poměry. Zohlednění životní úrovně by vedlo k nepřípustné nerovnosti mezi poškozenými a bylo by v rozporu se zásadou rovnosti a principem legitimního očekávání.
Ø NS rovněž konstatoval, že případné zvýšené životní náklady nebo ztráty na výdělku lze uplatňovat v rámci náhrady majetkové škody, nikoli při stanovení náhrady nemajetkové újmy.
Rozhodnutí přináší důležité sjednocení judikatury v oblasti odškodňování újmy na zdraví s mezinárodním prvkem. Potvrzuje, že výše náhrady nemajetkové újmy je určována objektivními kritérii souvisejícími s rozsahem zdravotního poškození, nikoli subjektivními ekonomickými podmínkami poškozeného.
Text 5 stránkového zamítavého rozsudku ze dne 18.03. 2026 spisové značky 25 Cdo 2454/2025 je dostupný z níže uvedeného linku:
25-Cdo-2454-2025-242.pdf