Přerušení incidenčního sporu o určení pravosti nebo výše pohledávky
I. Ve vztahu k přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je především povinností soudu postupovat v řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná. U incidenčních sporů, a zvláště pak u tzv. odporových sporů (sporů o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávek) platí řečené tím více, že jsou vedeny v rámci insolvenčního řízení za účelem zajištění jeho zdárného průběhu. Při úvaze o přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je třeba přihlížet k požadavku rychlosti a hospodárnosti řízení; v poměrech projednávané věci návrh na přerušení incidenčního sporu do doby rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva o stížnosti dlužníka těmto požadavkům neodpovídal.
Ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je právní normou s relativně neurčitou hypotézou; dovolací soud proto může úvahu soudu o nepřerušení řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti.
II. Jestliže soud prvního stupně nebo odvolací soud pravomocně zamítne návrh na přerušení řízení, není Nejvyšší soud povolán přezkoumávat věcnou správnost takového usnesení v rámci dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé jen proto, že podle příslušné právní úpravy proti tomuto usnesení nebylo možné podat odvolání nebo dovolání.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu senátní značky 29 ICdo 28/2025, ze dne 27. 3. 2026)
Úroky z prodlení z přisouzených nákladů řízení v insolvenčním řízení
Přihlásí-li věřitel v insolvenčním řízení vedle pravomocně přiznaných náhrad nákladů řízení také příslušenství požadované z těchto náhrad nákladů řízení v podobě konkretizovaných úroků z prodlení, neplatí pro tyto úroky z prodlení omezení nastavená dlužníku co do důvodu popření pravosti nebo výše pohledávky v § 410 odst. 6 insolvenčního zákona [„Jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená.“], jestliže soudní rozhodnutí, z nichž soudy vyšly, žádné výroky o přiznání úroků z prodlení z přisouzených náhrad nákladů řízení neobsahují. Uvedené omezení se vztahuje jen na vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu senátní značky 29 ICdo 28/2025, ze dne 27. 3. 2026)