Před Ústavním soudem je nutné napadat přímo rozhodnutí dozorového státního zástupce o stížnosti proti zahájení trestního stíhání, aniž by byl dán podnět k výkonu dohledu
Ústavní soud sjednotil doposud nejednotnou judikaturu, která různě přistupovala k nutnosti vyčerpání opravných prostředků předtím, než se obviněný obrátí na Ústavní soud.
Ø Obviněný může před Ústavním soudem napadat rozhodnutí dozorového státního zástupce o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání v dvouměsíční lhůtě. Podnět k výkonu dohledu zde není účinným prostředkem nápravy a jeho podání nemá na běžící dvouměsíční lhůtu vliv.
Přestože plénum tentokrát rozhodovalo usnesením, právní názor Ústavního soudu bude publikován ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. V této souvislosti Ústavní soud vyřešil i časové účinky sjednocení judikatury na již probíhající řízení.
Stěžovatelka je obviněná ze spáchání celkem čtyř trestných činů. Policejní orgán zahájil proti stěžovatelce a dalším spoluobviněným trestní stíhání, a to ústavní stížností napadeným usnesením. Stěžovatelka podala proti usnesení stížnost, státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě (dozorové státní zastupitelství) ji ale zamítl taktéž napadeným usnesením. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle dozorového státního zastupitelství splňuje všechny zákonné náležitosti a opírá se o rozsáhlý důkazní materiál. Existuje vyšší míra pravděpodobnosti, že se stěžovatelka činů, které jsou jí kladeny za vinu, dopustila. Stěžovatelka využila (zneužila) svého postavení uvnitř nemocnice, sama podnítila vznik schématu, podle něhož se léky prodávaly za nižší cenu, jen aby se obratem prodaly za cenu vyšší, různými fiktivními službami chtěla zakrýt skutečnost, že se obohacovala na úkor poškozené nemocnice.
Byla to rovněž stěžovatelka, která stála za založením konkurenční obchodní společnosti. O této skutečnosti však nemocnice, stěžovatelčina zaměstnavatelka, nevěděla. Policejní orgán správně vymezil, že stěžovatelka spáchala tři skutky. Stěžovatelčina obrana, že nemocnice věděla, podporovala a souhlasila s její protiprávní činností, neobstojí; žádný zaměstnavatel by nepřipustil, aby mu zaměstnanci působili škodu a obohacovali se na jeho úkor. Konečně dozorový státní zástupce odmítl, že by přibraný znalec byl podjatý.
Stěžovatelka souběžně s ústavní stížností podala též podnět k dohledu Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci jako nadřízenému (dohledovému) státnímu zastupitelství. Dohledový státní zástupce přípisem ze dne 22. 10. 2025 (který není ústavní stížností napaden) stěžovatelce sdělil, že podnět k výkonu dohledu je nedůvodný, neboť v postupu dozorového státního zástupce nejsou takové zásadní vady, které by měly vliv na celkovou zákonnost dosavadního průběhu řízení. Dohledový státní zástupce nemůže zrušit usnesení dozorového státního zástupce nebo mu dát pokyn k opětovnému rozhodnutí; rozhodnutí dozorového státního zástupce je totiž pravomocné a teoreticky by jej šlo zrušit jen cestou stížnosti pro porušení zákona podle § 266 násl. trestního řádu (pro to ale nejsou v této věci dány důvody). Dohledový státní zástupce dále uvedl, že úkolem výkonu dohledu není polemizovat s jednotlivými důkazy doposud provedenými v trestním řízení, a to zejména na jeho počátku, a s jejich hodnocením. Dohledem nelze suplovat stížnostní řízení, jinak by byl „vytvářen jakýsi kvazi opravný prostředek mimo mantinely trestního řádu a fakticky další stupeň stížnostního řízení„. K samotným výtkám stěžovatelky dohledový státní zástupce uvedl, že dozorový státní zástupce rozhodl v adekvátní lhůtě a své rozhodnutí dostatečně odůvodnil. Popis skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání je v souladu se zákonem, dohledový státní zástupce tam našel jen dílčí nedostatky bez vlivu na zákonnost usnesení.
Ústavní soud nejprve řeší podmínky řízení. Klíčovou otázkou případu se stalo, zda k přípustnosti ústavní stížnosti stačí podat jen stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání (§ 160 odst. 7 trestního řádu) či je třeba podat též podnět k výkonu dohledu nad postupem státního zastupitelství (§ 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství). Protože rozhodující čtvrtý senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že je rozhodovací praxe Ústavního soudu nejednotná, předložil kauzu plénu.
Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Zdeněk Kühn) ústavní stížnost stěžovatelky nakonec odmítlo pro zjevnou neopodstatněnost. Do budoucna však závazně určilo opravné prostředky, jež je třeba vyčerpat předtím, než se obviněný obrátí na Ústavní soud ve věcech zahájení trestního stíhání.
Ø Pokud obviněný, který neúspěšně podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, tvrdí, že rozhodnutí dozorového státního zástupce o této stížnosti (§ 160 odst. 7 trestního řádu) porušuje jeho ústavně zaručená práva, musí proti tomuto rozhodnutí podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí dozorového státního zástupce (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Ø Podnět k výkonu dohledu (§ 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství) není procesním prostředkem ochrany práv obviněných ve věcech zahájení trestního stíhání. Případné podání podnětu k výkonu dohledu nemá žádný dopad na běh zákonné dvouměsíční lhůty k podání ústavní stížnosti (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) proti rozhodnutí dozorového státního zástupce podle § 160 odst. 7 trestního řádu.
Právní názor Ústavního soudu bude publikován ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. Ústavní soud v této souvislosti řešil i časové účinky sjednocení judikatury na probíhající řízení. Je třeba chránit důvěru obviněných, kteří ve vztahu k rozhodnutí dozorového státního zástupce podle § 160 odst. 7 trestního řádu (vydanému před publikací sdělení Sbírce), jednali v důvěře v dosavadní judikaturu a podali podnět k výkonu dohledu a doposud nebyli o jeho výsledku vyrozuměni, nebo podnět teprve plánovali podat. V každém případě však musí stěžovatel podat ústavní stížnost proti rozhodnutí dozorového státního zástupce, vydanému přede dnem publikace sdělení o vydání tohoto usnesení ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, nejpozději do dvou měsíců ode dne publikace tohoto sdělení, a to bez ohledu na to, zda byl či nebyl podán podnět k výkonu dohledu nad rozhodnutím dozorového státního zástupce podle § 160 odst. 7 trestního řádu. Byl-li obviněný o vykonaném dohledu vyrozuměn již před publikací sdělení, je rozhodný den pro počátek dvouměsíční lhůty k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dozorového státního zástupce den doručení vyrozumění o dohledu (a nikoli den publikace sdělení o vydání tohoto usnesení ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv).
Text 15 stránkového odmítavého usnesení pléna Ústavního soudu ČR ze dne 10.06. 2026 spisové značky Pl. ÚS 7/26 z níže uvedeného linku:
https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovana_usneseni/Pl_US_7-26_AN.pdf
Pl.-US-7-26.pdf