Nejvyšší soud vyjasnil podmínky odškodnění újmy po očkování proti COVID‑19
Nejvyšší soud (NS) zásadním způsobem zasáhl do výkladu pravidel pro odškodňování újmy po očkování proti onemocnění COVID‑19. Zrušil rozhodnutí obou nižších soudů, které žalobu odmítly, a věc vrátil k novému projednání.
Žalobce se domáhal náhrady újmy ve výši téměř 7,9 milionu korun za zdravotní potíže, které podle něj vznikly po aplikaci třetí dávky vakcíny proti COVID‑19 v lednu 2022. Krátce po očkování byl hospitalizován s bolestmi na hrudi a diagnostikovanou myokarditidou. Následně uváděl celou řadu přetrvávajících obtíží, včetně silné únavy, opakovaných zánětů, zažívacích problémů a dlouhodobého omezení v běžném i pracovním životě. Tvrdil také podstatné snížení kvality života a schopnosti společenského uplatnění.
Soudy nižších stupňů však jeho žalobu zamítly. Dospěly k závěru, že jeho zdravotní stav nedosahuje intenzity „zvlášť závažného ublížení na zdraví“, jak ji vyžaduje zákon, a to zejména s ohledem na relativně krátkou dobu hospitalizace a stabilizovaný stav při propuštění do domácí léčby.
NS rozhodl poté, co Ústavní soud odmítl jeho návrh na zrušení nejasných a nelogických pasáží v obou „očkovacích“ zákonech s tím, že je úkolem nejvyššího obecného soudu vyložit tato ustanovení s vědomím judikatury Ústavního soudu kladoucí důraz na hledání smyslu a účelu interpretovaného zákona. NS tak jednoznačně odmítl přístup soudů nižších stupňů, které vyložily zákonnou podmínku nepřiměřeně přísně a v rozporu se smyslem úpravy zakládající nároky očkovaných na odčinění zdravotních újem.
Podle NS nelze pojem „zvlášť závažné ublížení na zdraví“ vykládat tak úzce, že by odškodnění připadalo v úvahu pouze v extrémních případech, jako je bezprostřední ohrožení života nebo úplná ztráta soběstačnosti. Takový výklad by totiž ve skutečnosti vedl k tomu, že právo na náhradu by bylo prakticky nedosažitelné. NS proto zdůraznil, že v oblasti odškodnění po očkování je nutné tento pojem chápat odlišně než v jiných částech práva, například u náhrad poskytovaných pozůstalým podle občanského zákoníku.
Podle NS nemůže být posouzení nároku založeno na zjednodušených kritériích, jako je délka hospitalizace nebo skutečnost, že pacient nebyl bezprostředně ohrožen na životě. Rozhodující je, zda očkování vedlo k lékařsky prokazatelné újmě, která má významný a dlouhodobý dopad na život poškozeného – tedy například omezuje jeho pracovní schopnost, každodenní fungování nebo kvalitu života. Takové posouzení přitom vyžaduje důkladné dokazování, včetně odborných znaleckých závěrů, které nižší soudy opomenuly.
Rozhodnutí představuje výrazný posun ve výkladu odpovědnosti státu za újmu způsobenou očkováním. NS v něm zřetelně odmítl tendenci zužovat odškodnění pouze na extrémní případy a zdůraznil nutnost individuálního a odborně podloženého posouzení každé věci.
Text 12 stránkového kasačního rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.05. 2026 spisové značky 25 Cdo 946/2024 je dostupný z níže uvedeného linku:
25-Cdo-946-2024-419.pdf