Při ukládání zabezpečovací detence musí soudy důkladně zhodnotit všechny mírnější alternativy
Stěžovateli bylo usnesením Okresního soudu v Kroměříži přeměněno ústavní ochranné psychiatrické léčení na zabezpečovací detenci. Původní ochranné psychiatrické léčení bylo stěžovateli uloženo rozsudkem v ambulantní formě. Poté bylo usnesením přeměněno na formu ústavní. Usnesením bylo uložené ochranné léčení přeměněno zpět na formu ambulantní, následně bylo usnesením přeměněno na formu ústavní. Nyní napadené usnesení okresního soudu se opíralo o argument, že stěžovatel opakovaně mařil ochranné psychiatrické léčení takovým způsobem, že došlo k jeho odsouzení (pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí), takže léčba neplnila svůj účel. Z výpovědi lékařky v psychiatrické nemocnici vyplynulo, že stěžovatel během výkonu ústavního ochranného léčení užíval návykové látky a alkohol, čímž se dekompenzoval jeho zdravotní stav. Ze znaleckého posudku pak vyplynulo, že stěžovatel trpí paranoidní schizofrenií, v jejímž důsledku došlo k rozvoji postpsychotického efektu. Jeho osobnost podle znalce vykazuje disociální rysy s afektivitou. Znalec považuje stav stěžovatele za komplikovaný – jedná se totiž o tzv. duální diagnózu schizofrenie a závislosti na návykových látkách. Z tohoto důvodu podle něj existuje významné riziko nebezpečného chování a reálné riziko recidivy.
Stěžovatel podal proti usnesení okresního soudu stížnost, které však Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně nevyhověl, a proto se stěžovatel následně obrátil na Ústavní soud. V ústavní stížnosti namítal, že rozhodnutími obecných soudů došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod, zejména do práva na osobní svobodu.
Podstatou posuzovaného případu byla otázka, zda přeměna ústavního ochranného psychiatrického léčení stěžovatele na zabezpečovací detenci byla souladná s ústavním pořádkem.
II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Martin Smolek) dospěl k závěru, že nikoliv, a proto zrušil usnesení obecných soudů a věc jim vrátil k dalšímu řízení.
Institut zabezpečovací detence byl do právního řádu zaveden v roce 2009 a představuje nejpřísnější druh ochranného opatření. Z ústavního pohledu jde o velmi intenzivní zásah do osobní svobody jednotlivce chráněné čl. 8 Listiny, resp. čl. 5 Úmluvy. Intenzitě tohoto typu zásahu musí odpovídat též nároky kladené na obecné soudy při rozhodování o této formě omezení osobní svobody, a to jak z hlediska důkazního standardu, tak z hlediska odůvodnění soudních rozhodnutí.
Základním principem, který se vztahuje na ukládání všech ochranných opatření, jakož i na prodlužování jejich trvání, je princip proporcionality, který je v tomto ustanovení obsažen: zaprvé ochranné opatření nelze uložit, není-li přiměřené povaze a závažnosti pachatelem spáchaného činu a nebezpečí, které od pachatele v budoucnu hrozí pro zájmy chráněné trestním zákonem, jakož i osobě pachatele a jeho poměrům a zadruhé újma způsobená uloženým a vykonávaným ochranným opatřením nesmí být větší, než je nezbytné k dosažení jeho účelu.
Rozhodují-li obecné soudy o uložení nejpřísnějšího ochranného opatření (jehož trvání potenciálně není časově omezeno), jsou v rámci posuzování proporcionality tohoto zásahu do základních práv povinny důkladně zhodnotit všechny mírnější alternativy. K těmto otázkám jsou ovšem povinny důkladně zjistit skutkový stav (mj. např. znaleckým posudkem a výslechem znalce k specificky k použitelnosti těchto alternativ), a teprve na základě něj rozhodnut. Alternativou může být v případě osoby trpící tzv. duální diagnózou realizace ústavního léčení v rámci zařízení, jež jsou specializována právě na tzv. duální diagnózy.
Dospějí-li obecné soudy v dalším řízení na základě doplněného dokazování k závěru, že ve vztahu ke stěžovateli s ohledem na povahu jeho diagnózy a míru jeho nebezpečnosti pro společnost by ústavní ochranné léčení v zařízení zaměřeném na duální diagnózy bylo věcně použitelnou alternativou, mohou rozhodnout tak, že návrh na přeměnu na zabezpečovací detenci zamítnou. Zároveň však na základě případného návrhu psychiatrické nemocnice mohou v řízení podle § 351a trestního řádu (o změně způsobu výkonu ochranného léčení na návrh zdravotnického zařízení) rozhodnout o tom, že ústavní ochranné léčení se s ohledem na duální diagnózu stěžovatele bude realizovat v zařízení specializovaném na léčbu duálních diagnóz.
Soudy se v dalším řízení budou zabývat výše uvedenými principy proporcionality, přičemž jsou povinny pečlivě odůvodnit, zda s ohledem na povahu hrozby, kterou stěžovatel představuje pro společnost, jsou jím namítané alternativy relevantní. Posouzení těchto kritérií musí být důkladné, přičemž za primární předpoklad důkladného posouzení je nutno považovat aktuálnost podkladů, z nichž soudy budou vycházet při svém rozhodování.
Text 9 stránkového kasačního nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 10.06. 2026 spisové značky II. ÚS 3190/25 je dostupný z níže uvedeného linku:
II.-US-3190-25.pdf