Prozatímní rozhodnutí jako nový institut rodinného práva a jeho přezkum Ústavním soudem
K prvnímu dni letošního roku nabyla účinnosti nová procesní právní úprava, podle které se poměry nezletilého dítěte zatímně neupravují předběžným opatřením, ale prozatímním rozhodnutím (§ 465a a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních). Proti rozhodnutí o návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí není odvolání přípustné. Tomu, kdo se takovým rozhodnutím cítí dotčen na svých právech, tak právní řád neposkytuje před ústavní stížností žádné procesní prostředky k ochraně jeho práv. Prvním (a jediným), kdo rozhodnutí soudu prvního stupně posuzuje, je tak Ústavní soud. Ač v jiných věcech lze absenci přípustnosti odvolání často vnímat jako znak bagatelnosti rozhodované věci, u prozatímních rozhodnutí to nelze bez dalšího předjímat. Je zřejmé, že zákonodárce zde nepřípustností odvolání sledoval jiný smysl a účel.
Ústavní soud nemá důvod opouštět testování rozhodnutí o návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí tzv. omezeným testem ústavnosti, jak doposud činil ve vztahu k rozhodnutím o návrhu na nařízení předběžného opatření. Okolnost absence odvolání ve spojení s podstatou řízení (řešení otázky zájmu dítěte, aby do jeho poměrů bylo zatímně zasaženo) může – zejména v počátcích aplikace nové právní úpravy – generovat ústavní stížnosti, které svým významem mohou i podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele.
Ústavní soud zatím obdržel 18 ústavních stížností, které směřovaly proti prozatímním rozhodnutím. Ve dvou případech bylo stěžovatelům vyhověno nálezem (viz níže), 13 stížností bylo odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost a ve zbývajících třech případech ještě nebylo rozhodnuto.
Ústavní soud se ve dvou dnes vyhlášených nálezech vůbec poprvé věcně zabýval přezkumem prozatímních rozhodnutí.
V prvním nálezu sp. zn. II. ÚS 1124/25 se druhý senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Veronika Křesťanová) zabýval případem, kdy se matka návrhem na vydání prozatímního rozhodnutí domáhala u soudu mj. nahrazení souhlasu otce s podáním žádosti syna o přestup na jiné gymnázium. Návrh odůvodnila tím, že chlapec si sám školu vybral, přeje si na zvolenou školu přestoupit, a náhodně se uvolnilo místo. Žádost o přestup je však nutné podat včas kvůli omezené kapacitě. Obvodní soud návrh matky odmítl. Opřel se o § 465d odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních a konstatoval, že návrh je nutno považovat za zjevně bezúspěšné uplatňování práva, neboť se matka svým podáním domáhá přijetí rozhodnutí konečného a pokud by jejímu návrhu vyhověl, další vedení řízení ve věci samé by již podle něj postrádalo jakýkoli smysl. Ústavní soud ústavní stížnost posoudil jako důvodnou a výrokem nálezu konstatoval, že usnesení obvodního soudu porušilo právo matky i syna (který podal ústavní stížnost společně s matkou) na soudní ochranu. Napadené rozhodnutí nezrušil, ale to jen proto, místo na gymnáziu mělo být zajištěno pouze do konce února tohoto roku, takže další řízení o návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí se stalo vlivem času bezpředmětným.
Ústavní soud v odůvodnění tohoto nálezu konstatoval, že zákon o zvláštních řízeních soudních, ve znění účinném od 1. ledna 2026, nadále umožňuje zatímní úpravu poměrů týkající se volby vzdělání (školy) dítěte. Paušální odmítání návrhů na vydání prozatímního rozhodnutí ve věci volby vzdělání (školy) dítěte jako návrhů zjevně bezdůvodných pouze z důvodu, že předjímají rozhodnutí ve věci samé, a bez věcného posouzení, zda je zatímní ochrany práv dítěte s ohledem na běh času a jeho nejlepší zájem skutečně třeba, porušuje právo účastníků řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo dítěte, aby jeho nejlepší zájem byl předním hlediskem, a právo dítěte být slyšeno ve smyslu čl. 3 odst. 1 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte. Ani omezené trvání zatímní úpravy nebrání věcnému projednání návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí o nahrazení souhlasu jednoho rodiče se změnou školského zařízení dítěte.
V druhém nálezu sp. zn. I. ÚS 1382/26 první senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Tomáš Langášek) řešil případ, ve kterém návrh na vydání prozatímního opatření podal pro změnu otec. Svým návrhem se domáhal stanovení prázdninového styku se svými dvěma nezletilými syny. Soud návrh zřejmě zamýšlel zaslat ostatním účastníkům řízení, doručen jim však nebyl. Na následném jednání soudu jak matka, tak i opatrovník nezletilých uvedli, že otcův návrh nemají k dispozici. Přibližně týden poté obvodní soud prozatímní rozhodnutí vydal. Rozhodl tak, že rozšířil péči otce po dobu letních prázdnin z původních 33 hodin jednou za dva týdny na rozsah dvou celých šestidenních úseků u staršího syna, resp. dvou dnů po dvou hodinách u mladšího syna. Matka napadla usnesení obvodního soudu ústavní stížností. Namítala zejména nedostatky v procesní rovině a Ústavní soud jejím argumentům přisvědčil. Prozatímní rozhodnutí lze vydat, jen pokud soud dal možnost všem účastníkům se vyjádřit, a to včetně nezletilého. Tomuto požadavku však obvodní soud nedostál. Ústavní soud proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Ústavní soud v odůvodnění uvedl, že prozatímní rozhodnutí nejsou zcela vyňata z přezkumu Ústavního soudu, nicméně k posuzování ústavních stížností proti rozhodnutím o návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí bude Ústavní soud přistupovat nadmíru zdrženlivě a podobně jako u předběžných opatření je bude podrobovat jen omezenému přezkumu ústavnosti.
Dále Ústavní soud zdůraznil, že při vydávání prozatímního rozhodnutí je potřeba důsledně dbát na princip rovnosti účastníků, obzvlášť pokud je vyloučen opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí. Obecné soudy musí všem účastníkům zajistit srovnatelnou možnost se vyjádřit a umožnit jim plnou realizaci procesních práv před vydáním prozatímního rozhodnutí. Za tím účelem musí být všichni účastníci o podaném návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí zavčas informováni (i samotným navrhovatelem, je-li to možné, jinak soudem) a musí být s návrhem seznámeni. Zároveň soud musí podniknout kroky ke zjištění názoru dítěte na možnost vydání prozatímního rozhodnutí a na jeho podobu.
Text 10 stránkového (s akademickým výrokem) prvního nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 30.06. 2026 spisové značky II. ÚS 1124/25 je dostupný z níže uvedeného linku:
https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2026/2-1124-26_AN.pdf
Text 11 stránkového kasačního druhého nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 02.07. 2026 spisové značky I. ÚS 1382/26 je dostupný z níže uvedeného linku:
https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2026/1-1382-26_AN.pdf
I.-US-1382-26.pdf