ÚS: Spor osobnosti s bulvárními médii a výše náhrady újmy

I. Uložení povinnosti nahradit nemajetkovou újmu v penězích za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti představuje jeden z nástrojů sloužících k ochraně důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména podle čl. 10 odst. 1 a práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, potažmo čl. 8 Úmluvy.

II. Náhrada nemajetkové újmy v penězích plní nejen funkci satisfakční (kompenzační a reparační), ale též preventivně-sankční.

III. Základní myšlenkou preventivně-sankční funkce je, že forma a míra zavinění, pohnutky či majetkový prospěch původce mají podstatný vliv na intenzitu neoprávněného zásahu do osobnostních práv, a tudíž přímo ovlivňují potřebu nižšího či vyššího peněžitého zadostiučinění. Preventivně-sankční funkce se tedy neuplatňuje odděleně od satisfakční funkce, ale je její nepostradatelnou součástí.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 428/23, ze dne 23. 1. 2025)

ÚS: Požadavky na odůvodnění výše a způsobu výpočtu výživného

I. Soud při hledání nejlepšího zájmu dítěte musí zohlednit také vývoj poměrů dětí v čase, tj. včetně faktického vývoje rodinné situace po zahájení soudního řízení na úpravu poměrů k dítěti.

II. Soudy musí jednotlivé návrhy o významných záležitostech dítěte zkoumat komplexně s přihlédnutím k celkovým poměrům dítěte. Rozhodnutí o volbě vzdělávání či určení bydliště vydané na návrh rodiče [§ 877 občanského zákoníku a § 466 písm. j) ve spojení s § 468 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních] se z podstaty věci promítne také do rozhodnutí v „beznávrhovém„ řízení o dalších poměrech nezletilých dětí.

III. Ne každý výdaj do podnikání je nezbytný do té míry, že by po rodiči nebylo možné požadovat, aby přednostně plnil vyživovací povinnost.

IV. Posouzení návrhu na určení výživného pro nezletilé děti je věcí volné úvahy soudu. Soudce není prostý počtář a nemusí se obsáhle vypořádat s každým jednotlivým detailem týkajícím se majetkové situace rodiče. Je však povinen jasným a přezkoumatelným způsobem vymezit rámec, v němž se jeho volná úvaha o určení výše výživného pohybuje.

(nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 2278/24, ze dne 29. 1. 2025)

ÚS: Rozhodování o adhezním nároku zvlášť zranitelné oběti

I. Nárok na náhradu újmy za závažné zásahy do lidské důstojnosti (čl. 10 odst. 1 Listiny) a osobní integrity (čl. 7 odst. 1 Listiny) je nedílnou součástí a pokračováním těchto základních práv. Z vůle zákonodárce mají trestní soudy povinnost rozhodnout o nároku poškozeného na náhradu újmy, byl-li řádně uplatněn, i v rámci řízení o trestním příkazu [§ 314f odst. 1 písm. e) trestního řádu], a poškození mají korespondující právo na to, aby bylo o jejich nároku řádně rozhodnuto. S ohledem na to nelze snižovat úroveň ochrany základního práva poškozeného na zachování lidské důstojnosti a osobní integrity, včetně z něj plynoucího práva na náhradu újmy, pouze s poukazem na to, že řízení o trestním příkazu je koncipováno jako zjednodušená forma trestního řízení.

II. Plyne-li závažný zásah do lidské důstojnosti nebo osobní integrity ze samotné podstaty trestného činu, za který byl obžalovaný odsouzen, trestní soud je povinen přiznat poškozenému náhradu újmy alespoň za tuto újmu na jeho základních – resp. v terminologii občanského zákoníku přirozených – právech, a to i bez dalšího dokazování. To platí zejména u zvlášť zranitelných obětí.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 2118/24, ze dne 22. 1. 2025)