ÚS: Zrušení zprošťujícího rozsudku v dovolacím řízení
Byl-li obžalovaný odvolacím soudem pravomocně zproštěn obžaloby, nemůže Nejvyšší soud toto rozhodnutí v dovolacím řízení zrušit a sám zároveň zamítnout odvolání obžalovaných proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Takový postup by byl v rozporu s § 265m odst. 1 písm. a) trestního řádu [„(1) Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned rozhodnout ve věci rozsudkem. Nejvyšší soud nemůže však sám … a) uznat obviněného vinným skutkem, pro nějž byl obžaloby zproštěn nebo pro nějž bylo trestní stíhání zastaveno, …].
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 1489/23, ze dne 30. 10. 2024)
ÚS: Restituce církevního majetku s ohledem na historické křivdy
1. Při aplikaci restitučních zákonů nelze postupovat restriktivně formalisticky, ale vždy s ohledem na konkrétní okolnosti – majetek kláštera byl zabrán německou okupační mocí, která převzala jeho správu; po únoru 1948 byl majetek konfiskován původnímu vlastníku znovu s tím, že správa kláštera sloužila vedení války. Proto nesmí demokratický právní stát při posuzování okolností případu vytvářet další křivdy, ale musí restituční zákony interpretovat co nejvstřícněji. Takový postup má být v souladu s oprávněnými zájmy osob, jejichž újma, způsobená za totalitního komunistického režimu, má být alespoň částečně kompenzována.
2. Stojí-li proto vedle sebe více možností, jimiž měl být majetek vyvlastněn (dekrety prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., a zákon č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy) není možné zastavit algoritmus přezkumu a bez náležitého zkoumání rozhodnout, že majetek byl konfiskován výhradně podle dekretů, aniž by současně bylo posouzeno, nešlo-li o jejich zneužití. Nerespektování aplikovaných norem, nedůslednost a nepředvídatelnost v postupu státních orgánů nebo osob jednajících za stát v době nesvobody nelze vykládat v neprospěch oprávněných osob. Obecné soudy musí v restitučním řízení především zohlednit hodnoty a principy demokratického právního státu, opačný postup může ve stěžovateli vyvolávat pocit „nové“ křivdy a bezpráví – není-li bezpečně vyloučeno, že nebyl postižen dvěma totalitními mocemi – v roce 1938 nacistickou a po roce 1948 komunistickou.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 806/23, ze dne 15. 10. 2024)
ÚS: Opomenutí zaslání vyjádření státního zástupce obviněnému
O porušení práva na soudní ochranu v takové intensitě, aby mělo za následek kasační zásah Ústavní soudu, zpravidla nepůjde, jestliže soud sice nezašle stěžovateli k replice vyjádření státního zástupce, zároveň však vyjádření neobsahuje žádné nové argumenty, ale pouze obecné teoretické závěry a reprodukci argumentace, která již byla v řízení před soudy nižších stupňů uplatněna, a k níž měl stěžovatel možnost se v předchozích fázích řízení vyjádřit.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky I.ÚS 3287/23, ze dne 9. 10. 2024)