ÚS: Protiústavní interpretace zákona o půdě

 

V nálezu sp. zn. IV. ÚS 68/94 ze dne 15. prosince 1994 (N 63/2 SbNU 189) bylo zdůrazněno, že to, zda existuje, nebo neexistuje zásadní překážka podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, bránící ve vydání pozemku (zejména, zda stavba brání zemědělskému využití pozemku), musí být podrobena plnému ověření. Potřeba takového ověření nepochybně platí i tam, kde se posuzuje, zda existuje, či neexistuje překážka bránící vydání stavby podle § 11 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, tedy to, zda stavba, patřící k původní zemědělské usedlosti, zásadní přestavbou ztratila svůj původní stavebnětechnický charakter tak, že již nesouvisí s předmětem zemědělské výroby.

Zohlední–li soud při rozhodování účel užívání stavby uváděný v kolaudačním rozhodnutí nepřesně, nevysvětlí-li, proč stavby kolaudované jako výstavní hala a dílny popírají možnost zemědělské výroby, jak je (šířeji) chápána judikaturou Ústavního soudu, a nevezme-li v úvahu další související skutečnosti, zejména nepřihlédne k tomu, že stěžovatelce jako oprávněné osobě již byly dříve vydány polnosti v těsné blízkosti vlastní zemědělské usedlosti a je jí tak dle jejího tvrzení znemožňována péče o půdu, poruší právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 1034/23, ze dne 26. 3. 2024)

 

 

ÚS: Změna senátu nalézacího soudu podle § 262 trestního řádu

 

Při rozhodování podle § 262 trestního řádu, musí být brán zřetel na to, že institut zákonného soudce je důležitým prvkem právní jistoty, jejíž prolomení je nutno chápat jako postup nestandardní a zcela výjimečný, byť v odůvodněných případech dovolený (srov. např. usnesení ze dne 18. 9. 2012 sp. zn. I. ÚS 2531/12). Použije–li odvolací soud § 262 trestního řádu z důvodu opakovaného nerespektování jeho závazných pokynů pro odlišné hodnocení skutkového stavu soudem prvního stupně, je možno tento postup podle Ústavního soudu považovat za opodstatněný jen tehdy, byly–li pokyny dostatečně konkrétní a přezkoumatelně popsané (srov. nález ze dne 30. 9. 2021 sp. zn. IV. ÚS 839/21) a vyplývalo–li z nich, že soud prvního stupně nedostál požadavku hodnotit důkazy logicky správně a v souladu s jejich obsahem, jednotlivě a ve vzájemných souvislostech, vyplývajícímu z § 2 odst. 6 trestního řádu [srov. nález ze dne 5. 3. 2013 sp. zn. II. ÚS 3564/12 (N 38/68 SbNU 391)]. Je však v rozporu s právem na soudní ochranu, mění–li odvolací soud nad rámec svého zákonného oprávnění (srov. § 254 odst. 2 trestního řádu), jakož i procesních pravidel pro dokazování spekulativně skutková zjištění nalézacího soudu, aniž by provedl všechny relevantní důkazy, z nichž tato skutková zjištění vyplývají. Změny skutkových závěrů není možno provádět ani implicitně v rámci vyvozování nových právních závěrů, včetně závěrů o naplnění podmínek nutné obrany coby okolnosti vylučující protiprávnost (§ 29 trestního zákoníku). Je-li takové přehodnocení skutkových zjištění provedeno v neprospěch obžalovaného, pak je rovněž v rozporu s presumpcí neviny [srov. nález ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. I. ÚS 3235/15 (N 80/81 SbNU 349)].

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 1929/23, ze dne 3. 4. 2024)

 

 

ÚS: Překvapivé rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení

 

1. Požadavek řádného odůvodnění soudních rozhodnutí ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny se uplatní i ve vztahu k rozhodnutím o nákladech řízení.

2. Z ustálené judikatury plyne, že do vydání nové vyhlášky upravující paušální náhrady nebo do změny § 151 odst. 2 o. s. ř. mají obecné soudy při určení výše odměny za zastupování advokátem vycházet z advokátního tarifu; nejsou-li v konkrétním případě dány výjimečné okolnosti, jež odůvodňují nutnost určení výše odměny jiným způsobem, tj. úvahou soudu, v jejímž rámci může být zohledněna mimo jiné i již zrušená přísudková vyhláška.

3. Očekával-li proto stěžovatel, že obecné soudy rozhodnou o náhradě nákladů řízení (odměně advokáta) v souladu s touto ustálenou judikaturou podle advokátního tarifu a krajský soud tak neučinil, aniž svoje rozhodnutí řádně odůvodnil, porušil tím právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 3182/23, ze dne 3. 4. 2024)