ÚS: Zvýšení hlukových limitů podle novelizovaného nařízení vlády

 

Vyloučení stand–still doktríny u hmotněprávní úrovně ochrany základních práv a nezbytná míra prostoru pro zákonodárce při úpravě práv vymezených v čl. 41 odst. 1 Listiny se promítají též do prostoru pro exekutivu při stanovení dílčích technických parametrů regulace obsažené v podzákonných předpisech. Jednou stanovené dílčí technické parametry konkrétní podzákonné regulace nepředstavují nepodkročitelnou a ústavně relevantní mez zabraňující případné změně právní úpravy (byť snižující standard ochrany) do budoucna.

Vymezuje-li zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, že předmětem zákonné úpravy je „snižování hluku„, „ochrana veřejného zdraví“ či „zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva„, jde o obecné cíle zákona a vymezení předmětu jeho regulace. Z těchto obecných pojmů nelze dovozovat, že by prováděcí předpisy připouštěly jedinou možnost změny spočívající pouze ve zpřísnění již vymezených limitů, parametrů či podmínek.

Překročení ústavního zmocnění vlády podle čl. 78 Ústavy nelze dovozovat pouze z důvodu zmírnění některých podmínek ochrany veřejného zdraví (např. zvýšení hlukových limitů) ve srovnání s předchozí právní úpravou. V opačném případě by nebylo možné přísně stanovené podmínky či limity korigovat.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky Pl.ÚS 35/23, ze dne 3. 4. 2024)

 

 

ÚS: Srozumitelná právní argumentace obsažená v dovolání

 

Dovolatel musí v dovolání specifikovat předpoklad přípustnosti dovolání. To zahrnuje uvedení otázky hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí (tj. rozhodnutí je na ní založeno) a zároveň formulaci některého ze zákonných případů přípustnosti dovolání. Závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, z ustálené judikatury vyplývá, že z obsahu dovolání musí být patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva, na níž napadené rozhodnutí závisí, má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Tento požadavek lze naplnit i srozumitelnou právní argumentací obsaženou v dovolání, bude-li z ní tato otázka zřejmá. Není nutné, aby byla v dovolání uvedena výslovně.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 3085/23, ze dne 3. 4. 2024)

 

 

ÚS: Rozhodování o vydání věci podle § 80 odst. (1) trestního řádu

 

Při rozhodování o vrácení zajištěných finančních prostředků (věcí) podle § 81a trestního řádu za použití § 80 a § 81 trestního řádu nelze pomíjet skutečnost, že si na zajištěné peněžní prostředky činí nárok více osob. Za účelem zamezení následku, že bude mít věc (původně zajištěné peněžní prostředky) v dispozici jiná osoba než ta, o jejímž právu na věc není pochyb (např. vlastník věci), stanoví § 80 odst. 1 trestního řádu povinnost orgánů činných v trestním řízení zkoumat, zda v případě, kdy právo k věci uplatňuje i jiná osoba než ta, která věc vydala nebo které byla odňata (resp. jí byla zajištěna podle § 79a trestního řádu – viz § 81a trestního řádu), lze zjistit vlastníka věci či osobu mající k ní právo bez rozumných pochybností. Pokud by tyto pochybnosti existovaly, věc musí být předána do úschovy a osoby uplatňující k ní své právo se upozorní, aby jej uplatnily v řízení ve věcech občanskoprávních. Úlohou orgánů činných v trestním řízení v takovém případě není postavit najisto, kdo ze subjektů má právo k věci, neboť to je úkolem soudu až v případném následném občanskoprávním řízení po uložení do úschovy.

Relevantní pochybnosti jsou dány vždy, jestliže k věci uplatňuje právo i jiná osoba, případně osoby, než ta, která ji vydala nebo které byla odňata, resp. jí byla zajištěna podle § 79a trestního řádu, a skutečnosti, od nichž jednotlivé osoby odvíjí své právo, nejsou zjevně nezpůsobilé takovéto právo založit. Vrácení nebo vydání věci navzdory takovéto pochybnosti má za následek nejen nezákonnost takového rozhodnutí, ale v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod také odepření právní ochrany vlastnického práva dotčené osoby, kterou předpokládá čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky II.ÚS 237/24, ze dne 3. 4. 2024)