ÚS: Přiměřenost délky zajištění majetku v rámci trestního řízení
I. Při posuzování přiměřenosti délky zajištění majetku v rámci trestního řízení je nutné zvážit zejména příčiny trvajícího zajištění (zda je dáno např. složitostí věci, anebo neodůvodněnými průtahy orgánů činných v trestním řízení), jakož i to, jaký vliv má průběh trestního řízení na sílu argumentů, kterými je potřeba zajištění podepírána (zda se jeho důvodnost jeví být potvrzována dosavadním vývojem, či nikoliv), a jak intenzivní zásah pro dotčeného zajištění individuálně představuje.
II. U zajištění nemovitosti již samotný zákaz zcizení či zatížení představuje zásah do vlastnického práva majitele. Při hodnocení intenzity tohoto zásahu je ovšem relevantní, že zajištěná nemovitost může být pro běžné účely nadále využívána.
III. Přiměřeným může být i zajištění majetku trvající déle, než jaká by byla maximálně přípustná doba vazby podle § 72a trestního řádu.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 2351/24, ze dne 21. 1. 2025)
ÚS: Prokázání oprávněnosti adhezních nároků
I. Opakované rozhodování o nároku poškozeného na náhradu nemajetkové újmy vyžaduje, aby trestní soudy postupovaly soustředěně a vynaložily maximální úsilí k tomu, aby bylo možné o adhezním nároku rozhodnout.
II. Trestní soudy nemohou na poškozené klást excesivní požadavky z hlediska prokázání oprávněnosti adhezních nároků. V případě trestných činů křivého obvinění a křivé výpovědi nelze striktně oddělovat psychické následky způsobené samotným trestním stíhání poškozeného jako celkem a jeho případným pobytem ve vazbě.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky IV.ÚS 1551/23, ze dne 15. 1. 2025)
ÚS: Zachování restitučního nároku
I. Žádostí o peněžitou náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě a jejím poskytnutím v neúplné (částečné) výši restituční nárok nezaniká, nebyl-li zjištěn jednoznačný projev vůle restituenta se zbytku restitučního nároku vzdát. Pokud je taková vůle zjištěna, je třeba s ohledem na okolnosti věci posoudit, zda jí lze přiznat příslušné právní účinky.
II. Z hlediska práva na ochranu a uspokojení restitučního nároku nelze činit rozdíly mezi restituenty, kterým byla poskytnuta částečná naturální náhrada (§ 11a odst. 1 zákona o půdě), a restituenty, kterým byla poskytnuta částečná peněžitá náhrada (§ 16 odst. 1 zákona o půdě). Jejich postavení je rovné.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky III.ÚS 3111/23, ze dne 21. 1. 2025)
ÚS: Odnětí státního příspěvku v III. důchodovém pilíři
I. Pravá retroaktivita nastává typicky v situaci, kdy pozdější zákon ruší, mění nebo neuznává právní účinky založené na základě právních skutečností, které se v úplnosti staly v době účinnosti staršího zákona, popřípadě spojuje práva a povinnosti subjektů s takovými skutečnostmi, které se v úplnosti staly v době účinnosti staršího zákona, ale které v té době neměly povahu právních skutečností.
II. Stanovení příspěvku ze státního rozpočtu za určitým účelem a pro určitou skupinu osob závisí vždy na tom, do jaké míry zákonodárce shledá jeho účelnost, resp. veřejný zájem na jeho poskytování.
III. Uvažovat v kategorii rovnosti lze pouze v relaci mezi nejméně dvěma subjekty ve stejném, resp. srovnatelném postavení. Klíčovým krokem pro aplikaci zásady rovnosti je proto určit, zda jsou dvě situace, s nimiž právo zachází odlišně, vskutku srovnatelné, tedy zda jsou relevantně podobné. Posouzení srovnatelnosti, a tedy nalezení kritéria relevance, v sobě nezbytně zahrnuje hodnotový úsudek, který předpokládá pochopení smyslu a účelu přezkoumávané právní úpravy.
IV. Přiznání starobního důchodu je základním kritériem, s nímž pracují všechny důchodové systémy. S přihlédnutím ke smyslu ústavní zásady zákazu diskriminace není proto v systému třetího důchodového pilíře vůbec srovnatelná situace osob, kterým ještě nebyl přiznán starobní důchod, a osob, kterým důchod již přiznán byl.
(podle nálezu Ústavního soudu ČR spisové značky Pl.ÚS 18/24, ze dne 22. 1. 2025)