Soudkyni Bartošovou kárný senát obvinění zprostil, soudce Krátkého odvolal z funkce

 

Kárný senát 11 Kss v čele s předsedou senátu Tomášem Langáškem včera projednal dva kárné návrhy.

 

Ve věci 11 Kss 5/2021 vytýkala bývalá ministryně spravedlnosti Marie Benešová soudkyni Krajského soudu v Brně Jaroslavě Bartošové, že při rozhodování o přerušení výkonu trestu odsouzenému R. J. nezohlednila informace z jiného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a z podnětu oznamovatele postoupeného Vrchním státním zastupitelstvím v Praze o tom, že odsouzený se na svobodě chová, jakoby nebyl ohrožen vážnou nemocí, přestože právě z tohoto důvodu mu byl výkon trestu odnětí svobody přerušen.

 

Kárný senát dospěl jednoznačně k závěru, že se soudkyně kárného provinění nedopustila. Sice mohla a měla informace, které jí byly do spisu postoupeny, zmínit v odůvodnění svých usnesení a uvést, proč i tak má zákonné podmínky pro přerušení výkonu trestu za splněné, to však neznamená, že by musela rozhodnout jinak, a už vůbec to neznamená, že by se tím mohla dopustit kárného provinění.

 

Z dokazování totiž vyplynulo, že odsouzenému R. J. bylo přerušení výkonu trestu opakovaně prodlužováno, nikdy přitom proti těmto rozhodnutím nebyla podána stížnost ze strany státního zastupitelství, až proti tomu poslednímu. To bylo poprvé, kdy rozhodnutí mohl přezkoumat nadřízený Vrchní soud v Olomouci. Ani ten přitom nezpochybnil, že odsouzený je stižen – slovy zákona – těžkou nemocí, jež ho trvale ohrožuje na životě. Pokud tedy byla splněna základní podmínka trestního řádu, nemohl kárný senát dospět k závěru, že soudkyně rozhodovala ve zjevném rozporu se zněním zákona nebo v příkrém rozporu se skutkovým stavem. Svá rozhodnutí navíc soudkyně vydala s oporou ve stanoviscích Vězeňské služby za mimořádných okolností v podobě pandemie nemoci covid-19.

 

Na tomto závěru nic nemění, že proti jejímu poslednímu rozhodnutí státní zástupce podal (poprvé) stížnost. Na jejím základě Vrchní soud v Olomouci doplnil dokazování, zohlednil další okolnosti a rozhodnutí soudkyně Bartošové zrušil a rozhodl opačně. To je standardní postup v soudním systému. Každý procesní předpis umožňuje přezkoumat rozhodnutí soudu nižšího stupně a zrušit je „pro nezákonnost“ nebo dokonce „pro protiústavnost„, „pro nedostatečně zjištěný skutkový stav„, „opomenuté důkazy„, pro „vadu řízení“ atd. Proto máme soudní soustavu, nižší soudy, vyšší soudy, nejvyšší soudy, opravné prostředky řádné a mimořádné.

 

Ani takový závěr přitom nevede a nemůže vést k tomu, že by soudci, jejichž rozhodnutí bylo zrušeno, byli stavěni před kárný senát. Takový systém by se velmi brzy zhroutil.

 

„Úkolem kárného senátu není přezkoumávat rozhodnutí každého jednoho soudce. Svým rozhodováním se soudce může dopustit kárného provinění jen zcela výjimečně, pokud by vydal rozhodnutí za žádných okolností neobhajitelné, tak nesprávné a nezákonné, že by to bylo obrazně řečeno do nebe volající.„, uvedl při odůvodňování rozhodnutí předseda kárného senátu. „To zcela jednoznačně nebyl tento případ. Pokud by kárný senát v tomto případě shledal kárné provinění, šlo by o potrestání soudce za jeho právní názor, což by znamenalo konec nezávislosti a nestrannosti soudního rozhodování.„

 

 

Ve věci 11 Kss 1/2021 kárný senát projednal návrh předsedkyně Okresního soudu v Třebíči proti soudci tohoto soudu Jaroslavu Krátkému.

 

Kárný soud dospěl i zde k jednoznačnému závěru, v tomto případě však šlo o návrh důvodný. Soudce se dopustil mimořádné závažných průtahů ve více než stovce trestních věcí, prakticky přestal vykonávat svou funkci.

 

Jeho nečinnost částečně spadala do období nouzových stavů. K tomu kárný senát uvedl, že pandemie nemoci covid-19 již trvá třetím rokem a nemá konkrétní časové ohraničení. Mnohá povolání jí byla a jsou více či méně zasažena, život se přitom nesmí zastavit a také základní fungování státu musí být zajištěno. To musí nutně platit i o organizačním zabezpečení činnosti orgánů veřejné moci, soudy nevyjímaje. Nelze navíc ztrácet ze zřetele, že soudci jsou ústavními činiteli, na které jsou obecně kladeny velmi vysoké nároky. Lze po nich proto požadovat, aby svou funkci vykonávali i v podmínkách ztížených probíhající pandemií. A pro trestní soudce, mezi něž patří i kárně obviněný, to musí platit dvojnásob. Zločinnost ani při pandemii nezmizela a společnost musí být před ní chráněna.

 

Kárný senát dále konstatoval, že průtahy v řízení nejsou žádným „kavalírským deliktem„. Jedná-li se o větší počet věcí, v nichž soudce není schopen či ochoten činit úkony v přiměřené době, svědčí to přinejmenším o jeho snížené schopnosti nadále zastávat soudcovskou funkci. Na právní postavení stran a jejich důvěru v soudní rozhodování může mít takovéto systematické porušování soudcovských povinností drtivější dopad než například ojedinělý morální poklesek v soudcově osobním životě, neboť se týká vlastního účelu existence soudní moci, tj. dávat v reálném čase průchod spravedlnosti.

 

V tomto případě šlo o průtahy mimořádně závažné, jejich délka se pohybovala řádově v měsících, v jednom případě dosáhla více než rok a čtvrt, přičemž se průtahy týkaly úkonů, pro které zákon – trestní řád stanoví lhůty v řádech dnů či týdnů. Soudce v posuzovaném období, zejména od podzimu 2020, zcela rezignoval na výkon funkce. Kárný soud nepřehlédl, že soudce má v současné době zdravotní problémy, nic však nesvědčí o tom, že by je ve významnějším rozsahu měl již v roce 2020. Pokud je měl, měl to řešit standardně, nikoli tím, že byl nečinný.

 

Kárně obviněný sice stál před kárným soudem poprvé, tato okolnost však sama o sobě nemohla převážit nad ostatními přitěžujícími okolnostmi. Vyšší věk a v důsledku toho případně snížená pracovní schopnost kárně obviněného soudce taktéž polehčujícími okolnostmi být nemohly. Soudce sice prohlásil, že na své funkci nelpí, pak však podle kárného senátu svou situaci mohl vyřešit tím, že se funkce vzdá.

 

„Věk není důvodem, proč by soudce neměl dále funkci vykonávat, až do zákonné hranice, na straně druhé, soudce – má-li kvalifikovaně rozhodovat o druhých – musí být schopen též racionálního náhledu na sebe a svou osobní situaci, včetně svých sil a zdravotního stavu.„, uvedl předseda senátu.

 

Kárný soud tedy jednoznačně shledal, že jiné kárné opatření než odvolání soudce z funkce nepřicházelo v úvahu.