Částečné plnění po uplynutí dvanáctileté doby bezvýsledné exekuce
Dvanáctiletá doba obsažená podle § 55 odst. 11 e. ř. nemá prekluzivní charakter; jejím marným uplynutím exekuce nezaniká ze zákona a exekuce trvá až do právní moci usnesení o jejím zastavení. Samotné uplynutí této doby nemá na průběh exekučního řízení vliv, soudní exekutor je však povinen dobu uvedenou v § 55 odst. 11 e. ř. respektovat a v přiměřené době po jejím uplynutí bezvýsledné exekuce zásadně zastavovat.
Soudní exekutor zkoumá podmínky pro zastavení exekuce podle § 55 e. ř. k okamžiku vydání svého rozhodnutí. Bylo-li za trvání exekuce vymoženo částečné plnění (v jakékoliv výši), z podstaty věci se nejedná o bezvýslednou exekuci, a to bez ohledu na skutečnost, zda bylo plnění vymoženo před uplynutím nebo až po uplynutí dvanáctileté doby stanovené v § 55 odst. 11 e. ř. Výše vymožené částky není rozhodná, neboť § 55 odst. 7 a 11 e. ř. nestanoví minimální výši částečného uspokojení. V důsledku vymožení částečného plnění počíná běžet nová šestiletá doba podle § 55 odst. 7 e. ř. i nová dvanáctiletá doba podle § 55 odst. 11 e. ř.
(podle usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 20 Cdo 345/2026, ze dne 11. 6. 2026)
Předpoklady pro vydání směnečného platebního rozkazu; kauzální námitky
I. Jsou-li splněny formální předpoklady pro vydání směnečného platebního rozkazu podle § 175 odst. 1 o. s. ř., vydá soud směnečný platební rozkaz, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného k nároku uplatněnému žalobou spojenou s návrhem na jeho vydání.
Vydá-li soud směnečný platební rozkaz až poté, kdy žalovaného nesprávně vyzval podle § 114b o. s. ř., aby se k žalobě vyjádřil, a kdy se žalovaný k žalobě nesouhlasně vyjádřil, nelze tento (byť nesprávný) postup bez dalšího považovat za důvod pro zrušení směnečného platebního rozkazu, ani za vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Rozhodné je, zda takový postup měl (mohl mít) negativní dopad do poměrů žalovaného co do (ne)možnosti uplatnit zákonem předvídanou procesní obranu v podobě námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu. Takový negativní dopad nelze dovodit tam, kde směnečný platební rozkaz obsahoval řádné poučení o povinnosti uvést v námitkách vše, co proti němu žalovaný namítá, a soud posuzoval důvodnost vznesených námitek nejen podle jejich obsahu, nýbrž i s přihlédnutím k obsahu vyjádření žalovaného učiněného k výzvě podle § 114b o. s. ř. před vydáním směnečného platebního rozkazu.
II. Namítá-li žalovaný v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, že majiteli směnky nevznikla žádná blankosměnkou zajištěná pohledávka (že tedy vůbec nebyly splněny předpoklady pro vyplnění blankosměnky), a doloží–li současně dohodu o vyplnění blankosměnky obsahující vymezení zajišťovaného (kauzálního) vztahu a výčet zajištěných pohledávek, nelze takovou kauzální námitku posoudit jako neurčitou (a neprojednatelnou) jen proto, že žalovaný výslovně neuvedl výši směnečné sumy, kterou mohl majitel směnky po právu do blankosměnky doplnit, a nekonkretizoval, jaké pohledávky byly blankosměnkou zajištěny.
Požadavek, aby žalovaný v námitkách uvedl „správnou„ výši směnečné sumy, se uplatní tehdy, namítá-li nesprávné vyplnění údaje o výši směnečné sumy; nedopadá však stejným způsobem na obranu spočívající v tvrzení, že žádná blankosměnkou zajištěná pohledávka nevznikla, a vyplňovací právo tudíž vůbec nemohlo být vykonáno.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 29 Cdo 1031/2025, ze dne 29. 4. 2026)