Zvlášť závažné ublížení na zdraví způsobené očkováním
I. Podmínku „zvlášť závažného ublížení na zdraví“ podle § 2 zákona č. 569/2020 Sb., o distribuci léčivých přípravků obsahujících očkovací látku pro očkování proti onemocnění COVID-19, o náhradě újmy způsobené očkovaným osobám těmito léčivými přípravky, je třeba vyložit shodně s § 2 odst. 1 zákona č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním; jde o měřítko tíže zdravotní újmy a podmínku vzniku nároku očkovaného na náhradu za vytrpěnou bolest, ztížení společenského uplatnění a ztrátu na výdělku, nikoli o samostatně odškodnitelný následek.
Pro účely nároku očkovaného jako primárně poškozeného z povinného očkování nebo očkování proti onemocnění covid-19 nelze pojem „zvlášť závažné ublížení na zdraví“ vykládat stejně přísně jako u nároků druhotných obětí podle § 2959 o. z. Musí jít o dostatečně závažné zdravotní následky, nikoli o následky minimální či nižšího významu a dopadu pro poškozeného. Kompenzační povinnost státu nastupuje tam, kde obtíže vyvolané očkováním přivodí očkovanému lékařsky diagnostikovatelnou újmu na zdraví dosahující intenzity intenzivnější vytrpěné bolesti, závažnějších trvalých následků v podobě ztížení společenského uplatnění, delší pracovní neschopnosti nebo nezanedbatelných nákladů léčení. Náhrada naopak nenáleží, byla-li reakce organismu krátkodobá, neohrožující život a neznamenala obtíže vyřazující očkovaného podstatným způsobem z běžných životních činností.
II. Vyvratitelná domněnka příčinné souvislosti podle § 3 zákona č. 116/2020 Sb. a vyhlášky č. 483/2021 Sb. se použije i v případě očkování proti onemocnění covid-19. Ačkoliv je vyhláška koncipována ve vztahu k povinnému očkování, bylo do její přílohy doplněno i onemocnění covid-19, takže není důvod ji nevyužít i v případě nepovinného očkování proti této nemoci. Myokarditida je podle přílohy této vyhlášky presumovaným následkem očkování proti onemocnění covid-19, nastanou-li její následky do 14 dnů po provedení očkování.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 25 Cdo 946/2024, ze dne 27. 5. 2026)
Zřícení opěrné zdi a odpovědnost za škodu na nemovitosti
I. Při výkladu pojmu „budova“ ve smyslu § 2938 odst. (1) o. z. je kvůli absenci jeho definice v občanském zákoníku legitimní využít veřejnoprávní definici obsaženou v § 2 písm. l) katastrálního zákona, tedy že budovou je nadzemní stavba spojená se zemí pevným základem, která je prostorově soustředěna a navenek převážně uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí (s připuštěním určitých modifikací, například u staveb podzemních). Objektivní (absolutní) odpovědnost vlastníka budovy podle § 2938 o. z. zásadně není namístě prostřednictvím analogie rozšiřovat na jiné stavby, které této definici neodpovídají (např. právě na opěrnou zeď); škodu způsobenou zřícením takové stavby nebo odloučením její části je třeba posoudit podle § 2937 o. z., vůči němuž je § 2938 o. z. ustanovením speciálním a jehož ochrana je pro poškozeného dostatečná.
II. Odpovědnost podle § 2926 o. z. nedopadá jen na případy, kdy škoda na nemovité věci vznikla bezprostředně při činnosti škůdce. Dopadá na všechny případy, kdy byla škoda na nemovitosti vyvolána činností osoby, která práce prováděla nebo zajišťovala, a je lhostejné, zda se tato škoda projevila bezprostředně, nebo až s časovým odstupem. Odpovědnost podle § 2926 o. z. může obstát vedle odpovědnosti podle § 2937 nebo § 2938 o. z. Podle § 2926 o. z. může odpovídat jak osoba provádějící konkrétní stavební činnost, tak osoba, která si takovou činnost objednala a nechává ji pro sebe provést jiným.
(podle rozsudku Nejvyššího spisové značky 25 Cdo 2662/2025, ze dne 26. 5. 2026)