Řádně seznámení s předpisy a pokyny k zajištění BOZP

Z obsahu seznámení s právními, nebo ostatními předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci by mělo být zaměstnanci zřejmé, jakým způsobem má – aby předešel poškození svého zdraví – postupovat jak při každodenním běžném výkonu práce, tak i v případě mimořádných situací, jež mohou během výkonu práce na pracovišti nastat. Vlastní seznámení jako takové (obsah školení) se musí vztahovat k činnosti, kterou bude zaměstnanec za podmínek konkrétního pracoviště vykonávat, neboť jen tak může zaměstnanec získat představu o potenciálních rizikách spojených s výkonem práce, která tak bude moci lépe eliminovat. Povaha, závažnost a množství rizikových faktorů, na něž by zaměstnanec měl být školením o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci připraven, jsou odvislé od komplikovanosti výrobních, pracovních nebo technologických procesů, k jejichž realizaci výkon práce směřuje. Jejich odhalování a identifikace je povinností zaměstnavatele. Mnohotvárnost situací, které mohou při výkonu práce nastat, však vylučuje, aby zaměstnanec byl v rámci školení zaměstnavatelem detailně instruován o všech možných událostech a jejich variantách, s nimiž jsou rizikové faktory výkonu práce spojeny, neboť zaměstnavatel je nemůže vždy předjímat. Z hlediska závěru o tom, že zaměstnanec byl zaměstnavatelem řádně seznámen s právními, nebo ostatními předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, je významné, že i pro tyto případy bylo (muselo být) zaměstnanci na základě poskytnutých informací zřejmé, jakým způsobem má (nebo naopak nesmí) postupovat, aby k poškození zdraví nedošlo.

Samotná skutečnost, že konkrétní situace, při níž došlo k poškození zdraví zaměstnance pracovním úrazem, nebyla jako potenciální riziko výkonu práce na školení z bezpečnosti a ochrany zdraví při práci probírána, sama o sobě neodůvodňuje závěr, že předpoklad pro zproštění povinnosti zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu spočívající v řádném seznámení s právními, nebo ostatními předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci [§ 270 odst. 1 písm. a), § 270 odst. 2 písm. a) zák. práce] nebyl naplněn. Takový závěr odůvodňuje teprve zjištění, že z obsahu školení ani jinak pro poškozeného zaměstnance nevyplýval dostatek informací (poznatků), na jejichž základě by mu bylo (muselo být) zřejmé, jakým způsobem má (nebo naopak nesmí) postupovat, aby k poškození zdraví nedošlo.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 21 Cdo 1276/2023, ze dne 30. 4. 2024)

Odhození zvířete vběhnuvšího do vozovky vozidlem na jiné vozidlo

I. Pojem střetu provozů ve smyslu ustanovení § 2932 o. z. není v zákoně definován, ovšem podle soudní judikatury a právnické literatury nezahrnuje jen srážku vozidel, nýbrž i širší způsoby vzájemné interakce, kdy je kolize zprostředkována uvolněnou částí vozidla či nákladu, věcí vyhozenou z vnitřního prostoru přepravovanou osobou nebo uniklou provozní kapalinou, a kdy dokonce i nehmotné působení oslněním dálkovými světly či agresivním způsobem jízdy může mít zásadní vliv na pohyb jiného vozidla. Z tohoto pohledu není důvodu vyloučit z definice střetu provozů ani odražení zvířete jedoucím vozidlem na vozidlo jiné.

II. Liberační důvod je formulován v § 2927 odst. 2 větě druhé o. z. požadavkem na vynaložení veškerého úsilí, které lze po provozovateli požadovat, aby zabránil vzniku škody při své dopravní činnosti. Možnost zproštění se povinnosti nahradit škodu liberací je však omezena podmínkou věty první tohoto ustanovení jen na případy, kdy újma byla způsobena okolností nemající původ v provozu dopravy či vozidla. Není významné, odkud (z jakého místa) tato okolnost působí, nýbrž jakým způsobem a s jakým výsledkem se projevila vůči dopravnímu prostředku (též jeho obsluze, technice či organizačním opatřením) tak, že vyvolala škodlivé působení zvláštních vlastností provozu. Nejprve musí být zřejmé, že újmu vyvolala zvláštní povaha provozu (jinak se vůbec neaplikuje § 2927 o. z.), a pouze tehdy lze zvažovat, zda šlo zároveň o okolnosti mající původ přímo v provozu samém (liberace je vyloučena) nebo o okolnosti jiné, tedy se samotným provozem přímo nespojené (liberace přichází v úvahu).

Není pochyb o tom, že samotný pohyb spojený s rychlostí a kinetickou energií dopravního prostředku je specifickou vlastností jeho provozu. Pokud v souvislosti s těmito fyzikálními jevy dojde k vymrštění věci nacházející se v jízdní dráze vozidla, např. kamene, který způsobí škodu na čelním skle jiného automobilu, či uvolněné kanálové šachtice, případně k poražení sloupu, lešení a podobných konstrukcí na jiné vozidlo, dochází k takovéto škodě v souvislosti s provozem motorového vozidla, tj. s jeho činností a pohybem. I když se škodu působící předmět nachází mimo vozidlo, které jej uvedlo do pohybu, bez zvláštních vlastností jeho provozu by zůstal na svém místě a k jeho přenosu a ke vzniku škody by nedošlo. Provoz motorového vozidla je tedy příčinou pohybu věci, která nárazem do jiného vozidla způsobí škodu. I když je živé zvíře smysly nadaným tvorem a jako na věc se na ně nahlíží (obdobně), jen neodporuje-li to povaze záležitosti (§ 494 o. z.), a v posuzovaném případě nebylo před svým nárazem do vozidla nehybné, nejsou tyto rozdíly rozhodující, protože i zde se samotný pohyb a rychlost vozidla projevily jako osobitá a specifická vlastnost jeho provozu, bez níž by k odhození zvířete nedošlo, a nebyla by tak způsobena škoda. Navíc od momentu první srážky již zvíře neovládalo své počínání a vlivem působení vozidla začalo působit jako neživá letící věc. Chování zvířete tedy bylo přerušeno srážkou s vozidlem a jeho další pohyb byl již závislý na okolnostech, které mají původ v provozu motorového vozidla, které ho srazilo (rychlosti, směru pohybu vozidla atd.).

Pojem okolností, které nemají původ v provozu, naplňují pouze ti činitelé, kteří ať zevnitř či zvenčí působí takovou silou či způsobem, že dokáží vyvolat negativní projevy zvláštní povahy dopravního provozu, k nimž by jinak (nebýt těchto specifických okolností) nedošlo. Vnější síla musí převládnout při škodní události natolik, aby zvlášť kvalifikovaná okolnost zakládající objektivní odpovědnost byla v porovnání s ní bez podstatného významu. V poměrech objektivní odpovědnosti za újmu způsobenou zvláštní povahou provozu dopravy či dopravního prostředku to znamená, že negativní účinek pohybu vozidel a organizace či řízení jejich provozu byl „nastartován„ vnější okolností (míněno pojmově nikoliv prostorově), která neleží v dopravní sféře provozovatele vozidla či dopravy. Musí přitom jít o okolnost natolik silnou, že překonala vlastnosti provozu a převažujícím způsobem zapříčinila jejich negativní dopad na okolí či dovnitř. Ustálená soudní judikatura sem řadí zejména živelní události či extrémní povětrnostní vlivy nezvladatelně zasahující do pohybu vozidla, jejich důsledky působící vůči provozu vozidla (pád stromu či kamení na vozidlo, sesuv půdy), nebo s provozem nesouvisející jevy uvnitř dopravního prostředku (napadení řidiče přepravovanou osobou, konflikt mezi cestujícími, výbuch či požár látek přenášených pasažérem). Je pravdou, že vedle lidského chování zmiňuje dřívější judikatura bez bližšího odůvodnění i počínání zvířete, ovšem musí jít o srovnatelně živelné, silné a nečekané působení mimo dopravní sféru provozovatele než pouhý pohyb po komunikaci, jakkoliv i ten může být pro řidiče nečekaný či těžko řešitelný. Ostatně i náhlý jízdní manévr řidiče v reakci na výskyt zvířete na komunikaci, vedený snahou se mu vyhnout, je považován za okolnost mající původ v provozu a hodnotí se v rámci míry účasti na střetu provozů.

Pouze v případě takových okolností, které nesouvisí s provozem vozidla, avšak přesto vyvolají negativní působení zvláštních vlastností dopravy či dopravního prostředku, může se provozovatel odpovědnosti zprostit, prokáže-li zároveň, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po něm požadovat, tedy že okolnostem, jež vyvolaly škodlivý účinek, nemohl předejít a eliminovat jejich působení na provoz vozidla. Odhození lesní zvěře, která vběhla do vozovky, na jiné vozidlo nelze považovat za okolnost, která nemá původ v provozu vozidla, jež do zvířete narazilo. Obdobně jako závady ve sjízdnosti či předměty ležící na vozovce patří i zvěř do okruhu objektů, které lze spojovat s povahou provozu, neboť s jistou mírou pravděpodobnosti zasahuje do pohybu vozidel (spadá tedy do dopravní sféry provozovatele), která projíždějí zalesněnou oblastí či v blízkosti polí. Na toto místo nebo úsek pozemní komunikace, kde může docházet k častému výskytu divoké zvěře, ostatně upozorňuje i výstražná dopravní značka „Zvěř“ (A 14 přílohy 1 vyhlášky č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích). Negativním účinkům pohybu zvěře se čelí řadou opatření, mezi něž patří chemické odpuzovače, oplocení či podchody nebo mosty pro zvěř, z čehož je zřejmé, že výskyt zvěře (či jeho riziko) na pozemních komunikacích není nikterak výjimečný a samotná srážka s vozidlem zpravidla nepředstavuje natolik silný vnější vliv, který by převládl nad vlastnostmi pohybujícího se vozidla, aby jej bylo možno označit za okolnost, která nemá původ v provozu dopravního prostředku.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 25 Cdo 3742/2023, ze dne 25. 4. 2024)