Uvedení věcných břemen ve výroku dražební vyhlášky

 

Soudní exekutor je povinen ve výroku dražební vyhlášky podle ustanovení § 336b odst. 2 písm. g) o. s. ř. [„V dražební vyhlášce soud uvede … g) věcná břemena, výměnky a nájemní, pachtovní či předkupní práva, která prodejem nemovité věci v dražbě nezaniknou [§ 336a odst. 1 písm. d)… „] uvést nejen věcná břemena váznoucí na nemovité věci, která byla zřízena právním jednáním a která byla na tomto podkladě zapsána do katastru nemovitostí, ale i věcná břemena, která vznikla na základě jiných právních skutečností a která nebyla po jejich vzniku zapsána do katastru nemovitostí.

Vyjde–li věcné břemeno váznoucí na nemovité věci a nezapsané do katastru nemovitostí najevo až po vydání dražební vyhlášky, v níž z tohoto důvodu nebylo uvedeno, je soudní exekutor po zahájení dražebního jednání toto (další) věcné břemeno oznámit a zvážit, zda dražební jednání neodročí za účelem změny usnesení o výsledné ceně nemovité věci a jejího příslušenství, popřípadě k rozhodnutí o zániku práva odpovídajícího věcnému břemeni podle § 336a o. s. ř.

(podle usnesení Nejvyššího soudu ČR spisové značky 21 Cdo 3460/2020, ze dne 16. 3. 2021)

 

 

Participační právo nezletilých v řízení o omezení svéprávnosti rodiče

 

I. Rozhoduje–li soud o omezení svéprávnosti rodiče, rozhodne zároveň o jeho rodičovské odpovědnosti. V řízení ve věcech rodičovské odpovědnosti, spojeným s řízením o svéprávnosti, je (vždy) jednáno o právech a povinnostech nezletilého dítěte, a proto v posuzované věci jsou účastníky té části společného řízení, ve které jde o omezení svéprávnosti posuzované v oblasti rodičovské odpovědnosti, také oba nezletilí synové posuzované a svědčí jim právo participovat na řízení.

Povinnost soudu umožnit nezletilým synům posuzované, aby v této části společného řízení vyjádřili svůj názor, tedy povinnost vyslechnout je, která vyplývá z článku 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte, Úmluvy o výkonu práv dětí a ustanovení § 100 odst. 3 o. s. ř., je rozhodovací praxí Nejvyššího soudu i Ústavního soudu ustáleně a opakovaně zdůrazňována.

Povinnost umožnit dítěti, aby participovalo na řízení přímo, bylo soudem vyslechnuto, není absolutní. Meze realizace participačního práva, tedy neprovedení výslechu dítěte jsou představovány jak rozporem s nejlepším zájmem dítěte, tak neschopností formulovat své názory, jakož i prevalencí ekonomie řízení. Nelze-li, aby dítě participovalo na řízení přímo, nezbývá, než se od tohoto pravidla odchýlit a zjistit jeho názor nepřímo (prostřednictvím zástupce, znaleckého posudku nebo příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí).

II. Ve vztahu k schopnosti formulovat své názory, přesněji a komplexněji vyjádřeno, přijmout informace o řízení a jeho předmětu, vytvořit si vlastní názor a tento soudu sdělit, hraje podstatnou roli vyvratitelná domněnka zakotvená v ustanovení § 867 odst. 2 o. z. [„Není-li podle zjištění soudu dítě schopno informace náležitě přijmout nebo není–li schopno vytvořit si vlastní názor nebo není-li schopno tento názor sdělit, soud informuje a vyslechne toho, kdo je schopen zájmy dítěte ochránit, s tím, že se musí jednat o osobu, jejíž zájmy nejsou v rozporu se zájmy dítěte; o dítěti starším dvanácti let se má za to, že je schopno informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit. Názoru dítěte věnuje soud patřičnou pozornost.“].

Nezletilého AAAAA, který měl v době rozhodování odvolacího soudu 15 let, byl povinen odvolací soud, neučinil-li tak soud prvního stupně, vyslechnout za účelem zjištění jeho názoru (další povinnosti, které se týkají uplatnění participačních práv dítěte v celém rozsahu nejsou vzhledem k přezkoumávané právní otázce a mezím dovolacího přezkumu zmiňovány). Platí totiž vyvratitelná domněnka (§ 867 odst. 2 in fine o. z.), že se v jeho případě má za to, že je schopen přijmout informace o té části společného řízení, v níž jde o omezení svéprávnosti jeho matky v oblasti rodičovské odpovědnosti, vytvořit si vlastní názor a tento soudu sdělit, aniž by to bylo v rozporu s jeho nejlepším zájmem (způsobilo mu to újmu). Limity omezující participační právo dítěte výslechem zde schází. Platí to i pro ty, které vyvěrají z prevalence ekonomie řízení. Nejde o případ, kdy by již pro absenci jiných právně významných skutečností, byl takový postup nadbytečný a neúčelný. Naopak, svéprávnost posuzované v oblasti rodičovské odpovědnosti omezena byla.

V případě nezletilého BBBBB, narozeného dne XY, který měl v době rozhodování odvolacího soudu 7 let, bylo nutné, aby soud individuálně posoudil, zda je schopen vzhledem k svému věku, stupni vývoje a rozumové vyspělosti přijmout informace o té části společného řízení, v níž jde o omezení svéprávnosti jeho matky v oblasti rodičovské odpovědnosti, vytvořit si vlastní názor a tento soudu sdělit, aniž by mu to bylo na újmu. Minimální věkový limit pro to, kdy už je dítě schopno formulovat své názory, stanoven není.

(podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spisové značky 24 Cdo 2837/2019, ze dne 25. 2. 2021)

 

 

Odmítnutí odvolání proti usnesení o zamítnutí žaloby pro zmatečnost

 

Usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání proti usnesení o zamítnutí žaloby pro zmatečnost, je ve smyslu ustanovení § 230 odst. 3 o. s. ř. [„Žaloba pro zmatečnost není přípustná také proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost.“] usnesením, proti němuž není přípustná žaloba pro zmatečnost. Přípustnost dovolání proti takovému usnesení proto není vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. [„Dovolání podle § 237 není přípustné … proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4, …]“.

(podle usnesení Nejvyššího soudu ČR spisové značky 29 Cdo 97/2021, ze dne 3. 2. 2021)