Smlouva o mimořádné jednorázové odměně zaměstnance
Se zaměstnancem, jehož mzda byla zaměstnavatelem určena mzdovým výměrem, lze uzavřít smlouvu upravující předpoklady či podmínky vzniku a výše nároku na mimořádnou jednorázovou odměnu. Na úpravě těchto podmínek ve smlouvě (jako samostatného a rovnocenného způsobu úpravy mzdových práv zaměstnance) bude potom záviset, zda sjednaná odměna má charakter nárokové složky mzdy, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout, jestliže zaměstnanec splní sjednané předpoklady a podmínky, nebo nenárokové složky mzdy, na kterou vznikne zaměstnanci nárok až na základě zvláštního rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání. Vzniknou-li v tomto směru o obsahu smlouvy pochybnosti, bude třeba provést její výklad podle pravidel pro výklad právních jednání.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 21 Cdo 3791/2023, ze dne 17. 2. 2025)
K podmínkám aplikace odstavce 3 přílohy č. 6 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 324/2014 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2015
[účinnost od 01.01. 2015 do 01.01. 2016]
Smysl a účel odstavce 3 přílohy č. 6 úhradové vyhlášky č. 324/2014 Sb., který spočíval ve stanovení výjimky z aplikace dalšího regulačního omezení (snižování hodnoty bodu) pro absenci samotných důvodů takové regulace, nevyžadoval, aby poskytovatel zdravotní péče kromě jediné podmínky v tomto ustanovení výslovně uvedené musel současně prokazovat, že by mu regulovaná výše úhrady znemožňovala dosažení alespoň přiměřeného zisku.
Uzavřel-li tedy odvolací soud v napadeném rozhodnutí, že odstavec 3 přílohy č. 6 úhradové vyhlášky je možné aplikovat pouze v případě nemožnosti poskytovatele zdravotní péče dosáhnout alespoň přiměřeného zisku, tj. že podmínkou použití předmětného ustanovení není jenom povinnost poskytovatele (v něm výslovně vyjádřená) odůvodnit „nezbytnost poskytnutí hrazených služeb pojištěncům, na něž vykázal více bodů, než je jeho referenční průměr na jednoho unikátního pojištěnce, na jejichž základě došlo v hodnoceném období k překročení referenčního průměrného počtu bodů na jednoho unikátního pojištěnce“, ale rovněž i povinnost tvrdit a prokázat nemožnost dosažení přiměřeného zisku a zásah do práva na podnikání, a zamítl-li žalobu pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního ohledně skutečnosti, že „došlo k zásahu do zaručeného práva na podnikání“, založil napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.
(podle rozsudku Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 3657/2023, ze dne 4. 2. 2025)